Píše se rok 2018 a malý Jáša se poprvé prohání s florbalkou a míčkem v malé tělocvičně na ZŠ V Rybníčkách. Srdečný, obětavý, spolehlivý, chytrý, skromný, ohromný bojovník, který se nikdy nevzdá jak na hřišti, tak mimo něj. Během covidu je jediným ze dvou účastníků domácích soutěží, který splní všechny výzvy. Do všeho jde na plno a s velkým odhodláním.
Brzy poté zaslouženě odehraje za elévy svůj první ligový turnaj v Letňanech. Všichni rychle poznáváme, že Jášovo srdce bije pro florbal, ale hlavně, a to úplně nejvíc nahlas, pro jeho parťáky v týmu z řad spoluhráčů nebo trenérů. Všichni ho mají rádi pro jeho kamarádskou povahu a je tak neodmyslitelnou součástí Flobo rodiny, se kterou sbírá jeden nezapomenutelný zážitek za druhým.
Stává se spolustrůjcem fantastické cesty, během které poznal, jaké to je s pokorou přijímat porážky mezi nejhoršími týmy soutěže, nevzdávat se a chtít se posouvat dál. A nakonec i díky tomu, že ho florbal neskutečně baví a je velkým dříčem, stanul s Flobáky na vrcholu celé ligy a zachoval si přitom, s respektem ke všem a všemu, co dokázal, svou přátelskou tvář. Jako šéfredaktor skupiny Floorball News má bez nadsázky jeden z největších florbalových přehledů v republice. Nejen že nevynechá žádnou společnou akci, ale k tomu ještě stíhá hrát závodně basket a skvěle se učí ve škole.
Jášo, bro, jdeš s námi tu nejhezčí cestu, kterou jsme si společně kdy mohli vysnít. Víme, že ať už se vydáš kteroukoliv další, budeš vždycky tím nejlepším parťákem pro všechny v týmu. Díky, že jsi u toho všeho s námi, je obrovská radost tě trénovat :))
Jášo, co pro tebe znamená Flobo? Vybavíš si své začátky mezi Flobáky?
Asi ten nejlepší tým, kamarády, skvělou partu, skvělé trenéry a lidi kolem toho. Prostě kamarádský a přátelský klub, ve kterém nejde zase až tolik o výkony, ale o to, aby nás to bavilo. Pamatuji, že si že jsme nikdy na začátku moc školní Academy turnaje nevyhrávali, ale potom jsme se zlepšovali. Potom si nás všimlo Flobo a když jsme hráli už ligu, tak mi ty Academy přišly vlastně jako lehký. Na úplně prvním ligovém turnaji jsem potom dal gól od půlky proti Bohemce, a taky si vzpomínám, jak jsme prohráli s Blackama.
Hraješ u toho ještě basket, jak to stíháš? Pomáhá ti v něčem další sport?
Jo docela to docela to stíhám no. Akorát v pondělí máme i basketbalový trénink, takže chodím dvakrát týdně na Flobo a dvakrát na basket. Zlepšuje mi to prostorové vnímání. Mám vlastně větší přehled o hráčích anebo třeba můžu líp reagovat na změnu pohybu. V tom je to dost podobný.
Proč si myslíš, že máte ve Flobu tak dobrou partu?
Protože chodíme na společné akce a kamarádíme se třeba i mimo florbal, ale i proto, že jsou všichni v tomhle týmu dobří a kamarádští.
Společné akce vám pomáhají?
Jo, je to super. Vzhledem k tomu, že třeba hraju basket a nic takového tam není, tak si myslím, že to nemá každý tým a že je to něco extra něco navíc, co Flobo má. Týmovky jsou super a je tam dobrý to, že se tam sejdeme všichni, že tam jsou i kluci ze starších žáků, kteří by už teď normálně vůbec nemohli hrát.
Jak jste se poprali s tím, že jste byli týmem složeným ze tří škol?
Myslím si, že je to o to těžší, protože se s těma klukama třeba nevídáme mimo florbal úplně každý den a netrénujeme spolu všechny tréninky. Ale zase to může být výhoda v tom, že každý hrajeme na tréninku proti jiným klukům, tak se toho víc můžeme naučit.
Zhodnotíš nám naši ligovou cestu? Nejprve jsme všechno prohrávali, a nakonec se to celé otočilo vzhůru nohama a my jsme najednou byli mezi elitou soutěže.
Nikdy jsme se nevzdali, vždycky jsme se chtěli zlepšit a nikdy nás to nepřestalo bavit. Snažili jsme se, abychom byli co nejlepší. První sérii porážek jsem bral tak, že nemůžeme vždycky vyhrávat. Tolik jsem si to nebral, ale vlastně, i když jsme prohráli, tak jsme se potom smáli a tak. Takže další turnaj jsme šli zase od znovu, zapomněli jsme na to. Když jsme potom začali mít druhý trénink, tak přišly i lepší výsledky a postupně jsme se zlepšovali. A jak teď trénujeme i na Ústavce, tak aspoň hraju s těmi, se kterými potom na turnajích ve formaci, takže to dává větší smysl a je to přínosnější. Když jsme potom začali vyhrávat, zůstali jsme pořád stejní, nezměnilo nás to.
Proč jsme ostatní týmy nakonec dohnali a vlastně i předběhli?
Já si myslím, že do toho dáváme všechno, a taky třeba nás trenéři pořád podporují a motivují. U těch ostatních týmů je vidět, že když tam třeba něco zkazí, tak je za to trenér seřve a tady to tak prostě není. Tady se to řekne v klidu, aby si z toho všichni brali ponaučení a příště to tak neudělali.
Jaké jsou tvoje top 3 největší Flobo zážitky?
Nisa Open čtvrt finále. Potom jak jsme vyhráli poprvé 1. koš a jak jsme vyhráli popáté 1. koš naposledy doma.
Po sezóně bohužel odcházíš do starších žáků, co ti bude z Floba chybět a co si odnášíš?
Chybět mi budou kamarádi, celý Flobo, trenéři a všichni kolem toho. Pokud mi to ale vyjde, budu se pořád chtít vracet na nějaké týmové akce. Odnáším si hlavně kamarády, vztah k florbalu a fair play. Vždycky budu na Flobo vzpomínat v dobrém, zažil jsem tady všechno a jsem spokojený. Kdyby Flobo mělo starší žáky, tak bych za ně hrál.
