Můj Flobo příběh #22: Krýša

View fullsize

S Krýšou jsme se poprvé viděli na laser game. Posunuli nám začátek turnaje na odpoledne a tehdy ještě velký parkourista poprvé odehrál ligový turnaj. Začal s florbalem později, ale postupně se do něj zapálil takovým způsobem, že udělal v krátkém čase ultra pokrok. Až všichni rodiče koukali a ptali se na začátku jeho poslední Flobo sezony, kdo že je ten modrovlasý kluk se svítícími sálovkami a sonickou rychlostí, který to tam tahá z obrany. Modré vlasy byly důkazem toho, že Krýša si jde za svým, je cílevědomý, a takto ho máme všichni rádi. Maká na sobě, účastní se postupně co nejvíce florbalových akcí může, chce se posouvat. Krýša je zároveň suprový kluk do každé party, týmovým hráčem, který to má v hlavě srovnané i díky jeho prima rodičům a sestře. Fanoušek a sběratel stylových tenisek, Pokémonů nebo třeba Star Wars nám zároveň ukázal, že by mohl být i skvělým trenérem. Připravil přípravkářům speciální a nezapomenutelný Pokémonní trénink, na kterém se podělil nejen o své znalosti z tohoto světa, ale i kartičky. A když je tým hodně hodný, a zrovna ho neštvou hlavně trenéři, rozdá na společných akcích i své legendární šneky. Krýša s námi sice tak dlouho nebyl, ale užili jsme si spolu každou minutu, takže máme pocit, že jsme spolu vlastně úplně od začátku. Krýšo, bro, díky za všechny ty naše topové zážitky a za to, že jsi to s námi tehdy zkusil. Nedovedeme si vůbec představit legendární Flobáky bez tebe. A třeba jednou opravdu budeš těm mladším jako trenér předávat to nejlepší, co v tobě je. A je toho mega hodně. Ať už to bude florbal nebo to všechno ostatní, v čem jsi tak skvělej kluk 😊

Krýšo, pamatuješ si své florbalové začátky?

Pamatuju, začínal jsem v Rybníčkách. První trénink byl pro mě hodně těžkej, protože většina hráčů už uměla florbal a já jsem v životě nedržel florbalku. Začínal jsme se rozehrávat a věděl jsem, že mě to bude bavit, protože je to týmový sport a nestačí, aby tam hrál jeden člověk dobře, ale musí hrát celý tým. Takže jsem se postupně zlepšoval.

Je pravda, že jsi naskočil později i do ligy. A na začátku to vypadalo, že se možná ani nepřidáš, protože jsme tě potkali na Matějské, kam jsme tehdy šli s týmem po turnaji a ty jsi ho vynechal. Co nakonec rozhodlo?

Nakonec mě to začalo hodně bavit a chtěl jsem se přidat do týmu, kde jsem měl hodně kamarádů. Tehdy jsem dělal ještě parkour a šlo to skloubit dohromady. Postupně jsem měl florbal raději, jak jsem víc začal chodit na zápasy. A přišlo mi dobrý, že ve florbale hraje celý tým, na rozdíl od parkouru, kde jsem na to sám.

Máš takovou jednu negativní vlastnost. Bereš si na turnaje luxusní pečené šneky a hodně si je chráníš před ostatními. Hlavně trenéry.

Jsem totiž závislý na šnecích od mé mámy. Jsou prostě nejlepší a neumím se o ně dělit, a pak mi je vždycky trenéři zabaví, nebo spíš ukradnou. Musel bych jich asi mít až moc, abych se rozdělil. Třeba okolo padesáti. (pozn. trenéra, opravdu jich měl na dalším turnaji tolik a rozdělil se. Po tom, co je našel… 😊)

Co tě nejvíc baví na Flobu?

Hodně mě baví, že tady jsou trenéři a kámoši, se kterými se dá dobře povídat a je to fakt sranda. A i když nevyhrajeme, tak se nic neděje a jdeme do dalšího zápasu. Hodně mi budou chybět trenéři a trojkový florbal. Pětkový mě asi bude bavit víc, protože je víc o technice a sehranosti, ale trojkový mi bude chybět v tom, že je jednodušší a dá se tam zkoušet víc věcí.

Co si z Floba odnášíš?

Všechno, co jsem se naučil o florbale. Nový kámoše, velkou součást svého života. A hodně zážitků. Chtěl bych se v budoucnosti vrátit třeba jako zástupce trenéra nebo trenér. Ale uvidíme. Jediná věc, které možná lituju, je, že jsem nezačal hrát dřív, protože jsem nestihl těch svých 100 zápasů, ale to se nedá nic dělat. To je tak všechno. Jinak jsem rád za všechno.

Roli trenéra jsi si už vyzkoušel na Ústavce, bavilo tě to? Byl to pro přípravkáře jeden z nejlepších tréninků, který tam zažili, takže to máš určitě v sobě 😊

Jo, bavilo. Přišlo mi super, že jsem tam viděl, jak to ty děti baví. Měly z toho radost a zajímalo je to. Protože by bylo vidět, kdy by ne. A to mi přišlo super.

Vyjmenuješ nám nějaké tvé top Flobácké momenty?

První výhra prvního koše, pak bych asi vybral první Nisa Open a pak Českou Lípu a výbornou pizzu. Hodně jsme tam vyhrávali, jen je škoda té medaile. Ale to nevadí, vyhrajeme ji příště (pozn. trenéra: Krýša to opravdu předpověděl).

Máš nějaký vzkaz na závěr?

Bylo to tady super, doporučil bych to všem a určitě se budu rád vracet 😊

Můj Flobo příběh #21: Rudi Batěk

View fullsize

Pokud by se hlasovalo o tom, kdo získá titul skibidi Flobáků, Rudi by byl jedním z hlavních favoritů. Brosák, se kterým je mega zábava se prankovat a je potřeba od něj očekávat i nemožné, protože rád zkouší posouvat hranice a překvapuje všechny okolo. Občas i dost speciálními způsoby 😉 Je zároveň hodně chytrý a má to v hlavě dobře srovnané. Studuje gympl, na který se podle spoluhráčů tvrdě připravoval. Třeba v zeměpisu rozdrtí každého, nejen u nás v týmu. Je ale hlavně suprovým kámošem do každé party. Tu naši si bez něj nedovedeme vůbec představit. Bojoval by vždycky za všechny spoluhráče a my za něj, jak jsme si už mnohokrát dokázali. Na hřišti nechává všechno, umí nad hrou přemýšlet a postupně se tak stává jejím tvůrcem. Po promyšlených akcích střílí pěkné, často klíčové, góly a umí tak i rozhodovat zápasy. Jeho signature moves jsou rozhodně jakékoliv kličky u mantinelu, často prohazovačka v různých variantách a jedovaté střely zápěstím. V lize dokonce něco i odchytal v brance, úspěšně, a vychytal do té doby jediné a vlastně v trojkovém florbale unikátní čisté konto. Rudi byl jedním ze strůjců celé nádherné cesty mladších žáků. Ukázal nám všem, že když se bavíme florbalem s tou správnou partou, dokážeme i do té doby nemožné. A tak zakončil svou ligovou jízdu v nejúspěšnějším týmu soutěže a odnáší si tuny těch nejlepších životních zážitků. Rudi, díky moc za tvou skvělou speciální povahu, je to s tebou vždycky zábava a jsi super kluk. Zůstaň svůj. Nikdo se s tebou nikdy nebude nudit a budeš vždycky topovým spoluhráčem pro všechny 😊

Rudi, pamatuješ si své florbalové začátky?

Byly to docházky do malé tělocvičny v Rybníčkách. Úplně strašně malé, ale užíval jsem si to a bavilo mě to.

A své ligové začátky?

Ano, ty si hodně pamatuju. To bylo tehdy v Letňanech, čekal jsi na nás na Skalce a jeli jsme tam, bylo to úplně něco nového. Pamatuju si, že tam někdo řval: „Měj hráče!“ A já si myslel, že je to jméno někoho, takže jsem se snažil hledat toho hráče :D

Na začátku se nám výsledkově moc nedařilo, v mladších žácích bylo delší období proher v posledním koši. Jak vzpomínáš na tohle období?

Nebyli jsme na to úplně připravení, začínali jsme, nevěděli jsme moc, co dělat. začátky jsou vždycky těžký.

Co nám tehdy pomohlo?

Kvalitní tréninky a ty. Chtěli jsme se taky pořád zlepšovat, abychom poznali jiné soupeře a zahráli si jiný level. Ty porážky jsme ale moc neřešili, bavilo nás to a chtěli jsme hrát co nejvíc.

Bavilo vás to spolu a díky tomu jste nakonec rostli, až jste vyhráli celou ligu.

Chtěli jsme si hlavně zahrát, a nakonec nám to vyšlo. Původně jsme chtěli hlavně nesestoupit z prvního koše, kam jsme se dostali po první úspěšné sezóně. Odehrát, co umíme, a hlavně si to užít.

Změnilo vás to, že jste začali vyhrávat?

Vlastně ani tak ne. Trošku v tom, že jsme chtěli vyhrávat dál a dál, ale pořád nás to bavilo úplně stejně a bylo to super.

Jaké si odnášíš největší Flobo zážitky?

Na Nise porážka Loun v napínavém zápase. To jsme měli úplnou radost, i ty jsi úplně skákal na střídačce :D Potom postup do prvního koše, to jsme si taky hodně užili, a potom výhra treblu. To byl velký úspěch. A že jsme byli nejlepší v historii Floba. Potom jsou to zážitky mimo florbal. Hodně moc jsme si to užili na turnajích.

Co ti bude na Flobu nejvíc chybět?

Hodně věcí. Třeba to, že už nebudeme nejlepší v lize. Nejlepší trenér. Týmovky a společné zážitky. Celá ta společnost.

Co si odnášíš do stržů?

Že mě florbal hodně baví a chci v něm pokračovat a pořád se dál zlepšovat, jak mě to naučilo Flobo. Určitě se plánuju vracet.

Máš nějaký závěrečný vzkaz?

Hrajte za Flobo, je to ten nejlepší tým na světě. Je to tu mega zábava a strašně moc si to tu užijete.

Naši parťáci Flobáci: Tom Weinert

View fullsize

Pokud zrovna nehraje na hřišti nebo nenatahuje svou nekonečnou řadu v Duolingu, našli byste ho často s hlavolamem v ruce. Rád totiž řeší komplikovanější situace, a možná proto si tolik oblíbil roli obránce, ve které je jako doma.

Je červen 2025 a ze Střížkova se vydává velká výprava mlžáků společně s těmi bývalými, aby si spolu ještě jednou zahráli. Je mezi nimi i Tom, který se během sezony vždy rád k týmu vrátil. A my jsme za to mega rádi. Jeho Flobácké srdce bije tak silně, že hravě překonává i ten nejhlasitější zvon na světě. Nejen že na hřišti zastane spolehlivě svou oblíbenou defenzivní roli, ale zároveň je s ním nejen během tohoto legendárního víkendu totální sranda. Podílí se snad na všech prancích na trenéry, užívá si každou minutu s partou, kterou má tak rád a všichni v ní jeho. Na hřišti nechává absolutně všechno. Má těžkou pozici, protože parťáci mu bezmezně věří v jakékoliv situaci a nebojí se ho stavět do těch nejkomplikovanějších momentů. On ví, že i když se občas něco nepovede, vždycky ho podpoří, stejně tak jako on vždycky je. Bojuje za všechny jak na hřišti, tak mimo něj. Každý z nás s něčím zápasí, je to přirozené. A Tom je tak velkým týmovým hráčem, že se občas úplně zbytečně až bojí, že něco zkazí. Nemá k tomu ale vůbec žádný důvod. Má tu naši absolutně největší důvěru a podporu, vždycky a za každé situace. Ví, že ať se stane cokoliv, vždycky se společně zasmějeme. Jsme na něj hrdí a je super sledovat, jak se florbalem baví a posouvá se.

V České Lípě boj o medaili nejtěsnějším možným způsobem nedopadl, o pár měsíců později už ale se stejnou partou slaví v Hradci Králové. S tou partou, ve které má se svým číslem 64 své nezastupitelné místo a se kterou zažil vzestup z beznadějné poslední ligové pozice mezi elitu soutěže. Tome, zažili jsme spolu tolik nezapomenutelných, vtipných momentů, o některých tu ani psát nemůžeme. Spoustu proher a mega úspěchů, na které budeme vzpomínat navždy. Jsme vděční za to, že jsi u toho všeho byl s námi. Děkujeme za všechno, bro ;)

Trefili se všichni a oslavili výhru 1. koše na laser game! Mlžáci si spolu užívají každý moment :)

View fullsize

Je to pohoda, krásná podívaná, radost fandit. Mlžáci kombinují, užívají si spolu každý zápas. Zlepšují se raketovým tempem, na trénincích nechávají všechno, vrací se domů příjemně unavení. Na nová týmová pravidla si zvykají rychle, vše zatím klape úplně úžasně :)

A proto se tady nebudeme rozepisovat o tom, jak skvěle zvládli všechna čtyři utkání. Je radost trénovat tým, který si to spolu užívá, bere si všechny rady k srdci, chce se posouvat, zkouší nové věci a nebojí se dělat chyby. Zodpovědnost na sebe přebírat i ti, kteří byli před tím trochu na okraji. Z toho všeho máme obrovskou radost a jsme na naše Flobáky hrdí.

A i když jsme pořád spojeni ze dvou škol a tým se dal dohromady znovu v létě, nikdo by to na nás nepoznal. Díky brosáci za ty nejlepší zážitky. Jste skvělí! :))

Tom a Pája

Můj Flobo příběh #20: Ondra Režnar

View fullsize

Je září 2025 a Ondra, který ještě před rokem neměl odehraný ani jeden ligový zápas a k tomu ho ještě ani nenapadlo to zkusit v bráně, vychytal na turnaji starších žáků bronz. Na prvním pětkovém turnaji a jeho premiérovém turnaji stržů. A k tomu byl vyhlášen nejlepším gólmanem turnaje. Když přihlédneme k tomu, že v sezóně vychytal mlžákům prvenství v lize, máme na stole neuvěřitelnou sportovní story. Ona to ale není žádná náhoda. Ondra na sobě totiž fantasticky maká. Hned jak odchytal svůj první ligový podzim, dostává k Vánocům výstroj. Nevynechá žádnou týmovou akci a posouvá se rychle vpřed. Má to v hlavně skvěle nastavené a srovnané. Ať už na trénincích, týmovkách nebo letních Junior a Flobo kempech. Posouvá se neskutečnou rychlostí a stává se takovou oporou týmu, že jakmile jednou onemocní, je na hřišti viditelně psychicky odrovnanější tým. Spoluhráči a trenéři si modrý hostivařský klenot rychle oblíbili pro jeho kamarádskou a pohodovou povahu. Je s ním sranda, třeba na Junior kempu baví v zápase všechny svým aura dance. Svým klidem nejen v brance působí na všechny povzbudivým a jistým dojmem. Flobo má najednou suprového gólmana, na kterého čekalo dlouhé roky. Ale hlavně opravdu prima kluka do každé party, kterého je radost trénovat a na kterého se všichni můžeme ve všem spolehnout. Ondro, vděčíme ti opravdu za hodně. Potkali jsme se v ten správný čas, čekal jsi na tuhle chvíli na Hostivaři roky a ani jsme to nikdo z nás netušili. To jsou ty nejhezčí momenty, životní, které přichází nečekaně, ale zaslouženě :) Podržel jsi nás na hřišti v těch nejtěžších chvílích a víme, že to samé bys udělal vždycky i mimo něj. Věříme ti, že to dotáhneš tam, kam budeš chtít a jsme na tebe opravdu mega hrdí. Díky, bro ;)

Ondro, pamatuješ si své florbalové začátky ve Flobu?

Pamatuju, k florbalu mě přivedl v první třídě kamarád ze základní školy a začalo mě to bavit. Tréninky už si moc nevybavuju, jen že jsem s florbalkou moc neuměl. Tehdy jsem ještě chodil na angličtinu a postupně jsem se připravoval na úroveň B1.

Jak jsi to měl tehdy s chytáním?

Chytání mě bavilo z fotbalu. Na začátku jsem si to vyzkoušel, ale chtěl jsem být spíš hráčem. Ale pak jsem postupně dospěl k tomu, že je pro mě lepší být gólmanem. Vlastně až tu úplně poslední sezónu ve Flobu, kdy nebyli gólmani. Zkusil jsem to, osvědčil jsem se v bráně, a tak jsem začal chytat. Občas si ještě zahraju s florbalkou na tréninku, ale moc mi to nejde (pozn. trenéra: není to pravda, jde mu to v pohodě :))

Dva roky zpátky jsme tě oslovili do ligové tréninkové skupiny. Proč jsi se rozhodl to zkusit?

Kvůli tomu, že mě florbal bavil a měl jsem novou možnost se dál rozvíjet, chtěl jsem se hýbat. Ta ligová úroveň už byla zároveň něco jiného než jen hraní pro zábavu. Šel jsem si to nejdřív vyzkoušet, a pak jsem si začal myslet, že bych na to mohl mít. Tehdy ještě jako hráč. První ligový turnaj jsem potom odehrál jako hráč.

Pamatuješ si svůj první odchytaný ligový turnaj?

Byl tam trochu stres. Ale měl jsem velkou podporu spoluhráčů, tak jsem se s tím vyrovnal dobře a bylo to v pohodě.

Co si odnášíš z Floba?

Hrozně moc zkušeností, zábavy s kamarádama. A hrozně moc zážitků. Máme tady skvělou partu, všichni se máme rádi. Líbily se mi Českolipské hry, protože jsme tam hráli hodně dlouho dobře, i když se nám to nakonec nepovedlo, ale pořád to byl super turnaj, který jsme si hodně užili. Jako druhý zážitek bych vybral akce po zápasech jako třeba laser game, kde se hodně nasmějeme. Také to, že jsem gólman, potom sportovní chování, vytrvalost, a to, že si užívám hru.

Co ti bude nejvíc chybět?

Myslím, že už nikdy nezažiju takovou partu, která je tu hodně dobrá.

Jaké máš ambice do budoucna?

Mám trochu vyšší ambice, že bych mohl hrát nějakou vyšší ligu nebo superligu. A když se to nepovede, tak aspoň pro zábavu.

Jeden pro druhého, všichni za topovou partu! ;) Mlžáci zahájili ligu stříbrem v prvním koši.

View fullsize

Naše motto spolu nahoru dolu nevzniklo jen tak úplně náhodou. Když jsme ještě v době covidu hledali to, co nás opravdu nejvíc vystihuje, vzpomínali jsme na všechny ty nezapomenutelné zážitky, pohodovou atmosféru, suprová přátelství a třeba i na to, že ne všechno to máme ve Flobu jednoduché. Pokud ale máme tu správnou partu, nejen že všechno překonáme, ale dokážeme často i nemožné. Suprová parta je základem všeho. Parta, ve které se každý cítí pohodově, má v ní svou jedinečnou důležitou roli, může se spolehnout na druhé a oni na něj. A to platí jak pro hráče, tak trenéry.

Víme, že takový tým nevzniká ze dne na den a nemusí dokonce vzniknout nikdy. Je to dlouhá cesta, během které se vzájemně poznáváme, zažíváme spolu co nejvíc, ať pozitivního, ale i ty negativní věci, které nás naučí jít společně dál i v těžších chvílích. Noví mlžáci nám ukazují, že jdou správným směrem. A my trenéři jsme měli v prvním ligovém kole pocit, že to půjde :) Už jsme to jednou zažili a bez toho si naše působení už ani nedokážeme představit :))

Důvěra je jednou z nejdůležitějších ingrediencí a na té jsme pracovali hodně, protože ji někteří do té doby dostatečně nepocítili. Bylo skvělé sledovat, jak se florbalem bavíme během všech čtyř zápasů úplně všichni. Bez stresu, s podporou v zádech, v jakékoliv situaci. A ano, udělali jsme spoustu chyb, kterým jsme se zasmáli. Dotáhli jsme ale třeba i zápas ze stavu 1:5 na 5:5 a na výsledcích se podíleli všichni stejným dílem.

Odteď už definitivně v naší partě neexistuje žádné “já”. Zápasy nerozhodují vyvolení, ale šanci má kdokoliv z týmu. Nezajímá nás, kolik dal kdo gólů, ale jak se všem hrálo. A díky tomu všemu přijdou i ty výsledky. Výsledky, na kterých se podílí úplně všichni. Všichni ti, kteří se spolu baví florbalem. A jdou suprovou cestou spolu nahoru dolu ;)

Tom, Naty a Pája

Bronzový půlročník: noční party v Lípě, pohár zamknutý ve skříni, republikový kemp nebo liberecká VIP

V předchozím vydání naši Flobáci vyhráli ligu, a protože rádi píšou suprové příběhy, nechali si další bestsellery i na léto :)

V nejnovějším čísle půlročníku se tak dočtete:

• Proč byli mlžáci ve VIP zóně liberecké areny

• Jak si užili noční party v tělocvičně v České Lípě

• Jak se domluvili s republikovými parťáky na kempu na Moravě

• Nebo proč skončil pohár zamčený ve skříni

Můj Flobo příběh #16: Domča Burda

View fullsize

Když se Domča ještě v roce 2021 proháněl s florbalkou jednu hodinu týdně po malé tělocvičně V Rybníčkách, netušil, jaká mega florbalová jízda ho čeká. Byl totiž zanedlouho díky své velké snaze a suprovému přístupu vybrán jako jeden z fialových dravců do ligového týmu.

Hrdý nositel legendárního hokejového čísla 39 se stal nejen základním kamenem pevné obrany, ale hlavně parťákem, bez kterého si nedokážeme představit žádnou Flobo akci. A dokonce snad na žádné ani nechyběl. Má svůj skvělý smysl pro humor, kdy dokáže svou bezprostřední vtipnou reakcí odrovnat kohokoliv. Když k tomu přidá originální hlášku, je o zábavu definitivně vystaráno. Jako vždycky s tímto skibiďákem, ať už jsme na turnaji, týmovce nebo kempu. Má zvláštní zálibu v rozvažování tkaniček trenérům. Jako by nestačilo, že jim dává pravidelně gáje. Ale máme ho všichni rádi i právě díky těmto blbůstkám.

Domča je zároveň pro svého malého bratříčka tím nejlepším bráchou, kterého si může přát. Vidíme v týmu, jak je zodpovědný, obětavý a jak mu záleží na pohodě všech. Někdo by to díky jeho nekompromisnímu obrannému přístupu na hřišti neřekl. Ale kdo ho zná víc, tak ví, jak dokáže vnímat jakoukoliv změnu u spoluhráčů, vcítit se do nich a hned se zajímá. Během zápasu ho kromě účinných obraných zákroků zdobí i insweeper originální kličky, sniperské střely zápěstím nebo golfákem. Spoustu gólů dává i tak, že přechytračí soupeře při rozehrávce. I díky tomu všemu se společně se svými kamarády Flobáky odrazil ode dna soutěže, a nakonec své působení v ligové Flobo složce zakončil památnou výhrou celé ligy. Domi, bro, zůstaň takovým, jakým jsi, protože po boku takového parťáka budou rádi všichni tví spoluhráči bojovat v jakémkoliv týmu. A užívej si to všechno okolo florbalu, jako doteď :))

Domčo, vzpomínáš si na své florbalové začátky? Co tě na tomto sportu chytlo nejvíc?

Své začátky si nepamatuju, ale vím, že k florbalu jsem se dostal díky Rudimu, který byl můj nejlepší kamarád ve druhé třídě. Nejvíc mě baví kličky, sám sobě si dávám challenge, a potom turnaje a tréninky. Baví mě na trénincích cvičení zaměřené na spolupráci, když je děláme ve dvou, ve třech, nebo mini zápasy, různě modifikovaný.

Co říkáš na vaši Flobo partu?

Myslím si, že je to fakt super, protože úplně všichni jsme tady kamarádi. Líbí se mi týmový akce, protože si myslím, že tohleto fakt nikde jinde mít nebudeme. Protože na takhle super trenéra a partu, to už fakt musíš mít štěstí.

Které akce tě nejvíc baví ve Flobu a které v tobě zanechaly největší stopu?

Turnaje, týmovky a kempy. Nejvíc se mi líbilo, když jsme poprvé vyhráli první koš nebo když se v Letňanech pohádali rodiče cizích týmů. Potom turnaje v Lípě a na Nise. A i když si vůbec nepamatuju turnaje Academy, tak asi byly taky dobrý. Vzpomínám si na některé soupeře z Hostivaře.

Co si odnášíš do starších žáků?

Odnáším si týmovou spolupráci, zábavu, všechny zážitky z akcí a jak jsi s náma hrál. Naučil jsem se nastavit si hranice, nepřekračovat je (pozn. dost se prankujeme mezi hráči a trenéry).

Co ti bude nejvíc chybět?

Určitě kolektiv a ty. Jsem ale rád, že se chceme všichni dál vídat. A chceme si to s kolektivem hlavně dál užívat a zahrát si. Rád se budu co nejvíc vracet, když mi to vyjde, ale mám naplánované víkendy až do dalších prázdnin, tak uvidíme. O víkendech jsem u táty, hraju florbal, uklízíme, jezdíme na výlety.

Co tě ještě baví kromě florbalu?

Skáču přes švihadlo. Zajímám se o sebe, své zdraví, přemýšlím, jak si zkrášlit školu a všechno okolo. Chodím si s mámou i zaběhat.

Na závěr otázka, na kterou chceme už dlouho s Pájou a Naty znát odpověď. Co tě vede k tomu, že trenérům rozvazuješ tkaničky?

Strašně mě to baví. Že se naštveš a začneš mi je rozvazovat taky. A ta tvoje reakce: Domčó! To mě taky baví. A jsem na to hodně hrdej.

Fungujeme jinak a (pů)jde nám to ;) Noví mlžáci v Pardubkách padli v osmifinále o jeden gól.

Mají za sebou luxusně zvládnutou letní přípravu, někteří hned dva kempy a turnaj v Pardubicích byl vrcholem celé přípravy. Hlavně ale vůbec první samostatnou akcí pro nový tým mlžáků. Jednoho z nejmladších týmů v budoucí lize, který se už půl roku snaží fungovat jinak. Jako jedna správná parta :)

I přes to, že jsme se v pátek večer nemohli sejít ani zdaleka v kompletní sestavě, odjela vlakem do Pardubic velká část nových parťáků. Většina týmu si úspěšně zvykala na nové fungování. Společné cesty na turnaje jsou pro nováčky novinkou, která má pomoci stmelit kolektiv, společně strávený čas bez používání mobilních telefonů má utvářet ta nejlepší přátelství. Opravdová. A my chceme partu, ve které se bude moci spolehnout jeden na druhého. A to díky tomu, že každý bude co nejlépe znát toho druhého.

Ještě na nádraží jsme se stihli pozdravit s našimi už odchovanci z SKV, kteří mlžákům symbolicky předali štafetu. Cesta vlakem byla náročnější, ale stála za to. Bylo super vidět, jak se spolu všichni baví. Ve městě hokeje a perníku jsme úspěšně našli ubytování ve starší budově, která skrývala různá tajemství let minulých. S Pájou jsme se přeorientovali po předchozím víkendu na trojkový florbal a zvládli jsme opravdu suprový taktický týmový mítink. Všichni jsme byli nažhaveni na intenzivní turnaj.

Do Pardubic přijelo hned dvacet týmů. Čekal nás dlouhý a náročný florbalový den. Dopoledne jsme odehráli čtyři skupinová utkání s poloviční úspěšností. Ta nám stačila k přímému postupu do osmifinále. Po pizza pikniku jsme se ještě potkali s SKV a BA strži na superligovém utkání v Enteria areně.

Měli jsme ve vyřazovacím boji těžký los. Black Angels jsme ale byli vyrovnaným soupeřem a padli jsme po suprovém výkonu o gól. V zápase o konečném umístění jsme potom porazili v poslední minutě Frýdlant a naladili se tak vítězně na ligu.

Abychom děti naučili finanční gramotnosti, zvykají si i na to, že mají svůj budget na večeře a snídaně. Samozřejmě si dáváme pozor na to, aby se dostatečně najedly. I tohle zvládly parádně. Večer bylo trochu času na blbosti, ale byli jsme tak unaveni, že jsme to zabalili celkem brzy. A díky tomu jsme ráno dříve mohli vyrazit do aquaparku. Parádního vodního světa, kde jsme na skluzavkách, člunech, v řece a horolezecké stěně bláznili tři hodiny.

Únava byla velká, celý víkend jsme jeli na max a užili si to. A tak to bude celou sezónu :) Ať už nahoru nebo dolů, vždycky spolu ;)

Děkujeme všem rodičům za podporu a vlastně i pomoc s přípravou sezóny. Máme opravdu jedinečný velký tým.

Tom, Pája a Naty

Parťáci si přijeli užít víkend a vybojovali historicky první medaili! Epický premiérový turnaj stržáků v Hradci!

View fullsize

Zní to jako další pohádková story. Po prohraném boji o bronz na českolipských hrách a maximálně užitém víkendu tato parta prostě nechtěla od sebe. Ti největší Flobo srdcaři si tak ještě na autobusové zastávce založili vlastní tým Želvy Ninja a píší úplně novou kapitolu. Zažili spolu topové léto, ať už na Junior kempu nebo Flobo kempu a chystali se na premiérový turnaj ve starších žácích. Pro většinu hráčů snad nejmladšího týmu na turnaji to znamenalo načerpat nové znalosti z pětkového florbalu a postupně sbírat nové zkušenosti. Jeli jsme si to hlavně užít, stanovili jsme si základní achievementy., které jsme měli zkusit postupně plnit. Že většinu z nich zvládneme už po prvních zápasech absolutně nikdo nečekal :)

Páteční společný večer byl intenzivní. Nákup večeře před zavíračkou a spousta taktiky pětkového florbalu nikoho moc nevyčerpala. Možnost společně strávit čas bez mobilních telefonů byla samozřejmě lákavá a naši ninjové ji využili na max. Spát šli až v noci. Měli to ale určitě vypočítané, protože ranní vstup do turnaje byl famózní. Zápas s Náchodem jsme postupně dostali pod kontrolu a nikoho by moc nenapadlo, že spolu hrajeme poprvé. Nejen že jsme tak slavili nakonec klidné vítězství, ale ninjové se mohli těšit na snídani do postele od trenérů, hráči druhé pětky, kteří vstřelili první gól týmu nakoupili kartičky italian brainrot pro všechny. Ve druhém utkání trenéři získali bramborové tyčinky za první dvojku hráče. Dvůr Králové nás tlačil mnohem víc. Vzdorovali jsme a padli o jeden gól. Odehráli jsme ale další skvělé utkání a před tím posledním ve skupině jsme byli parádně naladěni. A to se následně projevilo. Ondra v brance splnil další achivement, když vychytal čisté konto. Dalším dvěma hráčům chyběl gól na hattrick. Vysokým rozdílem jsme porazili Hořice a těšili se na večerní semifinále.

Vrátili jsme se tak trochu v čase do červnového turnaje v České lípě. Měli jsme za sebou podařenou skupinu a čekaly nás medailové zápasy. Jen jsme tentokrát chtěli opačný výsledek. Odpoledne jsme strávili ve městě, užili jsme si spolu každou minutu, na florbal vůbec nemysleli. Stihli jsme i závěr zápasu první ligy mezi Olomoucí a Hradcem, kde měl symbolicky trenér Tom třeba hráče z prvních ročníků Junior kempu. Ten den měl zatím všechno.

Semifinále nám přineslo konfrontaci s nejlepším týmem turnaje. A ano, bylo opravdu vidět, že tentokrát už zkušenosti a sehranost porazíme jen skoro zázrakem. I tak jsme ale odehráli fajn zápas. Gólmič nás dost podržel, padli jsme o 4 góly a odnesli si to nejlepší. Jeli jsme podle stejného scénáře, jak v červnu, ale teď byl čas změnit finální výsledek. Do akce se v šatně dostaly kartičky italian brainrot a pack openingy. Nadšení z vytažených Tik tok a IG stvůr bylo obrovské. Skvěle jsme se odreagovali. Je ironií osudu, že i tentokrát jsme bronzový zápas hráli se soupeřem, který nás porazil ve skupině. O ten jeden gól.

Oproti červnu tu byl jeden zásadní rozdíl. Zažili jsme už první velkou “prohru” a všichni tak věděli, že vlastně o nic nejde. Nikdo na nic netlačil, pořád jsme do Hradce jeli primárně proto, že nás to spolu baví a měli jsme na sebe obrovské štěstí. Na hřišti všichni nechali v osm hodin večer úplně všechno. Poslední dvě minuty a vedeme o gól. Soupeř tlačí, my ale nepanikaříme. Bojujeme zároveň se zraněním hráčů, kteří ale ledovali na maximum a i tak na závěr nastupují. Ani tentokrát jsme nestahujeme sestavu a zápas dohráváme po Flobácku všichni komplet. Vyšlo to. Vyhráli jsme stejným rozdílem, jakým jsme padli ve skupině. Tentokrát jsme byli šťastnější my. V ten nejlepší moment. A ta euforie a úleva byla obrovská! Brali jsme i pro Flobo historicky první medaili. A vybojovali ji ti, kteří si ji zaslouží nejvíc. Ondra byl dokonce oceněn jako nejlepší gólman turnaje :))

Oslavy byly velkolepé, skoro jsme nestihli večeři a pomalu ani nešli spát. Bylo nám to jedno. To spaní, večeři jsme si nenechali ujít. Někteří usnuli pomalu s medailí na krku, pohár putoval mezi pokoji. A tu medaili jsme někteří nesundali ani v neděli ve městě. Regenerace v městských lázních byla extrémně vhod :)

Lepší víkend si vlastně nedokážeme představit. Užitý na max se vším všudy. Když si představíme, že na stejném turnaji bylo před dvěma lety a jedním rokem naše maximum sedmé místo v mladších žácích, je tohle absolutně neuvěřitelný výsledek. Pokud se ale sejde ta nejlepší parta, která je opravdu nerozdělitelným týmem, který si vzájemně bezmezně věří, je možné úplně všechno ;)

Děkujeme, Želváci Ninjáci :)))

Vaši hrdí trenéři Tom, Pája a Naty

Spustili jsme přihlašování na nový školní rok!

View fullsize

Ahoj! Chceš si vyzkoušet nový moderní sport, při kterém jsi neustále v pohybu a najdeš si díky němu spoustu nových kamarádů, se kterými zažiješ pestré tréninky a nezapomenutelné turnaje? Naši trenéři ti připraví hravé tréninky, při kterých si užiješ spoustu zábavy nejen s florbalkou a děravým míčkem. Zároveň ti pomohou osvojit si základy tohoto dynamicky se rozvíjejícího sportu. Čtyřikrát ročně ukážeš své nové získané dovednosti rodičům, nebo třeba babičce a dědovi, na turnaji Academy. Že nemáš florbalku? Nevadí, půjčíme ti :)

Neboj se a přijď si florbal vyzkoušet, se vším ti pomůžeme :)

• Děti vyzvedáváme z rovnou družiny, se kterou úzce spolupracujeme.

• Nejste si jistí, jestli bude florbal vaše dítě bavit? Přijďte si trénink v září nezávazně vyzkoušet.

• Máme vlastní propracovanou metodiku vedení tréninků, kterou dlouhodobě využívají všichni trenéři.

• Nemáte florbalku nebo ji zatím nechcete kupovat? Nevadí, rádi vám půjčíme.

• Čtyřikrát ročně budete mít možnost vidět vaše dítě hrát na turnaji Academy, na kterém je radost ze sportu a celkový zážitek s partou mnohem důležitější, než samotný výsledek.

• Pomůžeme vám s výběrem florbalky. Je to trochu věda, ale naši trenéři vám rádi poradí. Na tréninku zjistíme správnou stranu a délku.

• Naši trenéři jsou tu pro vás. Nejsme anonymní, vždy od prvních tréninků víte, kdo trénuje vaše dítě a jste v kontaktu po celý školní rok.

Moravská mise Flobáků: Mega porce florbalu, noví republikoví parťáci a tuny zážitků

View fullsize

Třináct Flobáků podniklo speciální výjezd na Moravu, aby zažili topový florbalový týden po boku hráčů z různých koutů republiky. Junior florbal kemp byl zároveň pro naše mlže a strže historicky prvním pobyťákem. Skvělou příležitostí užít si to spolu všechno zase úplně jinak. Navázat nová přátelství a posunout se na další florbalovou úroveň. Tréninkové tempo bylo v moderní hale mnohem vyšší, než na které jsou naši Flobáci zvyklí. Rychle se ale přizpůsobili a novým spoluhráčům byli skvělými parťáky. Občas si skoro “nerozuměli” a bylo zajímavé a vtipné sledovat některé komunikační “bariéry” třeba mezi Ostravou, Brnem, Olomoucí a Prahou :) Co všechny ale stoprocentně spojovalo, byl florbalový fanatismus, a tak všichni celou dobu fungovali jako jeden parádní republikový tým. Kromě až čtyř hodinových florbalových porcí denně na hale, jsme si užili soukromé wellness, spolupracovali a zašli mimo komfortní zónu během Junior Games, zkusili si netradiční vodní hry a discgolf, zahráli nekonečnou stolní hru, noční neon florbal nebo třeba řešili záhadu strašidelného domu. Na závěr kempu jsme si před fandícími rodiči zahráli Meloun Cup. Dva naši bojovníci si odvezli medaile a dokonce vyhráli trofeje za celkové bodování týdne. A jak to s našimi Flobáky už bývá, užili si celou týdenní akci na max :) Znovu nám ukázali, že naše zážitky prostě nemají hranice. :))

Byli jsme s Pájou hrdí na to, jak naši skvěle fungovali v novém prostředí, daleko od domova. Všichni makali na maximum a dokonce jsme slýchávali slova chvály od ostatních trenérů za to, jak tým drží při sobě a pomáhá si, podporuje se. Díky kluci i za to, tohle je pro nás dost důležité :)

Na viděnou na Flobo kempu, a potom vzhůru do nové velkolepé sezóny! :)

Tom a Pája

View fullsize

View fullsize

View fullsize

View fullsize

View fullsize

View fullsize

View fullsize

View fullsize

View fullsize

View fullsize

View fullsize

View fullsize

Mlžáci 23-25 zakončili svou nádhernou cestu v historickém boji o bronz a užili si víkend na max :)

View fullsize

Na zimním stadionu v České Lípě právě končí na nájezdy zápas o bronz. Pro Flobo hlavně ta nejlepší parta kluků a holek, kterou kdy mělo, a která se nám navždy zapsala do Flobáckých srdcí. Mlžáci 2023-25 mají slzy v očích. Medaili chtěli hodně, odehráli fantastický turnaj, ve kterém šestkrát vyhráli a poznali porážku až v semifinále. Nájezdová loterie jim bohužel nevyšla. I přesto se jedná o největší neligový úspěch v historii klubu.

Je těžké vidět tým takhle zdrcený. Přijeli s námi bojovat i strži, kteří ještě minulý rok hráli ligu s námi. Nikdy nás ale neopustili a tohle byl symbolický závěr. Na turnaji se tak podporoval celý tým, který šel od minulého roku tu nejhezčí cestu. A to je právě to naše největší vítězství, které se nevyrovná žádné medaili na světě. Být tam společně s těmi největšími parťáky, srdcaři. V těch nejhezčích momentech i v těchto nejtěžších sportovních chvílích. S kamarády z řad spoluhráčů a trenérů.

Je těžko vysvětlitelné, že ty slzy v očích nemá trenér kvůli ztracené medaili, ale protože tímto zápasem končí jedna nezapomenutelná éra a vracejí se při povzbuzení každého hráče všechny ty parádní vzpomínky, kterých máme nekonečné množství. A vytvořili jsme si jich tolik i o tomto prodlouženém víkendu. Přespávačka v tělocvičně s nočním florbalem a totálními blbostmi, šílená jízda busem, nonstop vzájemné pranky, to všechno nám bude mega moc chybět.

Chtěl bych moc poděkovat stržákům: parkuristce a věrné návštěvnici Marušce, nekompromisní obránkyni a kontrolorce Monče, trick masterovi a zodpovědnému Břéťovi, mistrovi zátahu a na plno prožívajícímu Óňovi a Tomovi, který ubrání nejen naši polovinu hřiště, ale i své spoluhráče mimo něj. Mega moc si vážím toho, že jsou v tom všem pořád s námi, i když už by dávno nemuseli. Jsou to ti největší srdcaři. Elévovi Ríšovi, který parádně plnil roli emergency goalieho. Našim letošním zlatým mlžákům: skautovi v předbrankovém prostoru Áďovi, nekompromisnímu obránci a rozvazovači tkaniček Domčovi, tvůrci hry a crazy pranků Rudimu, univerzálnímu kouzelníkovi Víťovi, Natálce, sniperce a královně týmu, vládci brankoviště a mentální opoře Ondrovi, florbalovému technikovi a obětavému Jášovi, Sonickému investorovi, strážci šneků Krýšovi a zakladateli útoků a ochránci všech parťáků Hyňovi. Nesmíme zapomenout ani na ty, co s námi být nemohli, i když chtěli. Kreativní kličkař Luky a tankový střelec Kryštof. Organizaci akce luxusně zvládla Naty, stejně jako celý svůj první kompletní rok ve Flobu v roli ligové trenérky. Pája roste ve skvělého trenéra, který je oporou pro všechny. Oběma zároveň gratuluju, že celý prodloužený víkend přežili :)

Vy všichni máte to největší Flobo srdce na pravém týmovém místě.

Děkuju za všechny zážitky s vámi :)))

Tom

Tři dny vymaxovaných zážitků! Mlžácká parta luxusně zaflexila na Nise mezi elitními týmy!

View fullsize

Mlžácká parta se znovu po roce vydala na severní dobrodružnou výpravu. Pod Ještědem v osmi tisícové hokejové areně ji čekala zatím jednoznačně největší challenge. Skupina nabitá elitními týmy byla suprovou výzvou! Cíl byl jasný, užít si na max celý prodloužený víkend společně v tomto legendárním složení. Kluci a Naty jsou opravdu tou nejlepší partou, kterou jsme si kdy mohli přát. A to nám jasně potvrdili i v Liberci :)

Po ranní akreditaci jsme se nedočkavě vydali prozkoumat hokejovou arenu. Ani jedny z hlavních dveří nebyly odemčené a za 30 minut měl začít první zápas, tak jsme marně hledali vchod. A to i v podzemí. Nikde v okolí nikdo a ti, kdo byli, nevěděli. Tak jsme se dostali dovnitř bočním vchodem. Když jsme ale viděli kabinu hokejového áčka a ocitli jsme se ve VIP patře, tak jsme tušili, že asi nejdeme úplně ok cestou. O tom nás přesvědčil i fajn securiťák, který měl pochopení a nasměroval nás. Exkluzivní prohlídka byla brzy za námi a my se mohli těšit na naše první tři utkání přímo v aréně. První série dopadla dobře, brali jsme hned na začátku turnaje výhru a odehráli luxusní utkání s výběrovými Shreky nebo o tři hlavy většími Hořicemi. Aquapark Babylon před zavíračkou? Náš jasný program. Přeci jen i roční sliby se mají plnit :) Po chvíli se tak Hyňa překonal a rotoval se spoluhráči trychtýřem. Zbytek reportu z mezopotámského světa si necháme pro sebe ;)

Ráno jsme nemuseli vstávat, proto jsme příchod před půlnocí vůbec neřešili. A kdo by si myslel, že nás to rozhodí, tak naopak jsme po obědě uhráli naprosto skvělý výsledek s libereckým výběrem a prohráli jen o gól s Butchisem, který se strachoval o výhru do posledních sekund. Ani jedno by nás ještě před rokem absolutně nenapadlo. Byli jsme s Naty a Pájou těmi nejhrdějšími trenéry. Když k nám po zápase přišel rozhodčí se slovy, že jsme si tu výhru zasloužili my, tak to zahřeje na flobáckém srdci :) Já mu odpověděl, že přijde v ten správný moment :) A opravdu. Poslední utkání jsme kontrolovali a s libereckou arenou jsme se rozloučili výhrou. Všichni Flobáci se podíleli na výsledku stejným dílem, nikdy jsme nemíchali sestavou a neřešili, kdo by měl kdy hrát. Všichni měli v týmu absolutní důvěru všech, jako vždycky. Ani tohle není pravidlem, jak jsme se na turnaji párkrát přesvědčili u ostatních týmů.

Super bylo také to, že jsme se na hale potkávali s bývalými Flobo hráči a našimi kamarády a vzájemně se podporovali. Po turnaji jsme usoudili, že si všichni zaslouží pořádný Mekáč. Ještě před tím jsme byli svědky zadržení zloděje a zvládli unboxing Pokémon a hokejových kartiček. O zážitky jsme tak klasicky neměli nouzi :) Celý víkend jsme fungovali bez mobilních telefonů. Nikdo si na ně nevzpomněl, domů jsme volali po dvou dnech, protože to prý už ani rodiče neřeší. Díky tomu jsme zažili fakt šílený blbosti ať už na ubytku nebo v halách. Všichni tři trenéři jsme byli absolutně za jedno v tom, že si to spolu mají všichni ještě užit a to naši skibiďáci zvládli parádně :) Žili jsme spolu každou minutou :))

Chtěl bych mega poděkovat za pomoc Naty a Pájovi s organizací. Letos to šlo všechno opravdu úplně na pohodu, oba mají Flobo srdce na pravém místě a jsou skvělými parťáky pro nás všechny :))

Tom, Naty a Pája

View fullsize

View fullsize

View fullsize

View fullsize

View fullsize

Pohádkový půlročník: zlatí mlžáci, světové Flobo a další magické příběhy

Každého člena naší Flobácké party spojují příběhy. Příběhy, které tvoříme společně během toho, co nás všechny tak baví. Naše nezapomenutelné zážitky, přátelství, vítězství, porážky, těžké chvíle, které společně překonáváme. A u toho se učíme jeden od druhého, společně rosteme, ale to vše, co jsme spolu prožili, si odnášíme navždy.

Flobáci, děkujeme za tyhle nejkrásnější momenty :)

Mlžáci ovládli ligu 24/25! Šestá výhra prvního koše a tři neskutečné příběhy v posledním kole.

View fullsize

Na nástupišti mlžáci nervózně koukají na vlak stojící přímo před nimi. Nastoupit do něj nebo ne? Je to on? Upřeně a nedůvěřivě hledí na nás s Pájou. Přitom jsme jim už dávno řekli, ať vstoupí do dveří. Berou to jako jeden z našich dalších pranků a kontrolují číslo vlaku na svých jízdenkách. Nakonec to naštěstí risknou a za chvíli míříme rychlíkem do Čáslavi. Do města stíhaček, kde jsme končili úspěšně ligu i minulou sezónu a na poslední chvíli otáčeli závěrečný zápas. Jedeme úplně na pohodu, hlavně si to s touto partou ještě užít, než nám odejde většina týmu do stržáků. Výhru celé ligy nám už nikdo nevezme.

Do týmu byl povolán elév Davča, aby si zahrál ještě naposledy s bráchou, který končí a jeho poslední zápas bude zároveň jeho stým. Herní formace jsou ve vlaku v režii odcházejících hráčů. Po cestě na halu závodíme ve dvou skupinách na různých trasách. Prostě další pohodová Flobácká akce :)

Kluci si ze srandy zkusí nastavit individuální reálné a splnitelné cíle, aby trochu poznali i sami sebe a zjistili, že není nutné dosáhnout jich hned, ale aspoň se o ně pokusit. Trest za nesplnění symbolicky náleží trenérovi ;) Po prvním vyhraném utkání všichni dostávají zasloužená mlžácká trička 23-25, která budou vzpomínkou na nádherné dvě sezóny. Druhé utkání píská zraněný Rudi, protože nedorazil rozhodčí. Pro něj je to obrovský zážitek a svou roli zvládá naprosto s přehledem :) Třetí zápas jsme si zaexperimentovali a nechali ho odřídit samotné mladší žáky. S Pájou jsme tak z povzdáli hrdě sledovali, jak parádně spolu naši Flobáci komunikují a vzájemně se podporují. Sice prohráváme, nic ale není ztraceno a o triumf se utkáme s Lysou.

Ještě v poslední minutě srovnáváme na 8:8, hraje se skvělý zápas na obě strany. V závěrečných dvaceti sekundách povoláváme na hřiště bratry Áďu a Davču společně s Víťou. Davča bojuje s bolestí pat, ale brácha ho ještě přesvědčí, ať to společné poslední střídání zvládne. Běží poslední sekundy, Davča se ujímá balonku a kličkuje mezi soupeři. Už to vypadá, že míček ztratí, ale neuvěřitelně se uvolní a střílí na bránu, před kterou cloní Áďa. Ten míček zastaví nohou a doráží za záda bezmocného gólmana. Střídačka bouří radostí, zbývá 5 sekund. Kluci už to dohráli a oslavili fantastický obrat. Úplně stejný jak v posledním zápase minulé sezóny a ještě k tomu na stejném místě. Áďa získává ocenění pro sté utkání, ale odnáší si hlavně životní trefu. Tu, na kterou mu nahrál jeho mladší brácha, který od něj symbolicky přebírá štafetu :) Všichni si připisujeme další fantastický sportovní zážitek a šestou výhru prvního koše.

Po turnaji jsme se potkali s rodiči na laser game, kde jsme společně celé legendární ligové tažení zakončili třemi velkými hrami.

Mlžáci 2023-2025, tahle superjízda má všechno, co jsme si kdy mohli přát. Jste těmi nejlepšími parťáky, děkujeme za všechno :)))

Tom a Pája

Můj Flobo příběh #19: Jáša Šedivý

View fullsize

Píše se rok 2018 a malý Jáša se poprvé prohání s florbalkou a míčkem v malé tělocvičně na ZŠ V Rybníčkách. Srdečný, obětavý, spolehlivý, chytrý, skromný, ohromný bojovník, který se nikdy nevzdá jak na hřišti, tak mimo něj. Během covidu je jediným ze dvou účastníků domácích soutěží, který splní všechny výzvy. Do všeho jde na plno a s velkým odhodláním.

Brzy poté zaslouženě odehraje za elévy svůj první ligový turnaj v Letňanech. Všichni rychle poznáváme, že Jášovo srdce bije pro florbal, ale hlavně, a to úplně nejvíc nahlas, pro jeho parťáky v týmu z řad spoluhráčů nebo trenérů. Všichni ho mají rádi pro jeho kamarádskou povahu a je tak neodmyslitelnou součástí Flobo rodiny, se kterou sbírá jeden nezapomenutelný zážitek za druhým.

Stává se spolustrůjcem fantastické cesty, během které poznal, jaké to je s pokorou přijímat porážky mezi nejhoršími týmy soutěže, nevzdávat se a chtít se posouvat dál. A nakonec i díky tomu, že ho florbal neskutečně baví a je velkým dříčem, stanul s Flobáky na vrcholu celé ligy a zachoval si přitom, s respektem ke všem a všemu, co dokázal, svou přátelskou tvář. Jako šéfredaktor skupiny Floorball News má bez nadsázky jeden z největších florbalových přehledů v republice. Nejen že nevynechá žádnou společnou akci, ale k tomu ještě stíhá hrát závodně basket a skvěle se učí ve škole.

Jášo, bro, jdeš s námi tu nejhezčí cestu, kterou jsme si společně kdy mohli vysnít. Víme, že ať už se vydáš kteroukoliv další, budeš vždycky tím nejlepším parťákem pro všechny v týmu. Díky, že jsi u toho všeho s námi, je obrovská radost tě trénovat :))

Jášo, co pro tebe znamená Flobo? Vybavíš si své začátky mezi Flobáky?

Asi ten nejlepší tým, kamarády, skvělou partu, skvělé trenéry a lidi kolem toho. Prostě kamarádský a přátelský klub, ve kterém nejde zase až tolik o výkony, ale o to, aby nás to bavilo. Pamatuji, že si že jsme nikdy na začátku moc školní Academy turnaje nevyhrávali, ale potom jsme se zlepšovali. Potom si nás všimlo Flobo a když jsme hráli už ligu, tak mi ty Academy přišly vlastně jako lehký. Na úplně prvním ligovém turnaji jsem potom dal gól od půlky proti Bohemce, a taky si vzpomínám, jak jsme prohráli s Blackama.

Hraješ u toho ještě basket, jak to stíháš? Pomáhá ti v něčem další sport?

Jo docela to docela to stíhám no. Akorát v pondělí máme i basketbalový trénink, takže chodím dvakrát týdně na Flobo a dvakrát na basket. Zlepšuje mi to prostorové vnímání. Mám vlastně větší přehled o hráčích anebo třeba můžu líp reagovat na změnu pohybu. V tom je to dost podobný.

Proč si myslíš, že máte ve Flobu tak dobrou partu?

Protože chodíme na společné akce a kamarádíme se třeba i mimo florbal, ale i proto, že jsou všichni v tomhle týmu dobří a kamarádští.

Společné akce vám pomáhají?

Jo, je to super. Vzhledem k tomu, že třeba hraju basket a nic takového tam není, tak si myslím, že to nemá každý tým a že je to něco extra něco navíc, co Flobo má. Týmovky jsou super a je tam dobrý to, že se tam sejdeme všichni, že tam jsou i kluci ze starších žáků, kteří by už teď normálně vůbec nemohli hrát.

Jak jste se poprali s tím, že jste byli týmem složeným ze tří škol?

Myslím si, že je to o to těžší, protože se s těma klukama třeba nevídáme mimo florbal úplně každý den a netrénujeme spolu všechny tréninky. Ale zase to může být výhoda v tom, že každý hrajeme na tréninku proti jiným klukům, tak se toho víc můžeme naučit.

Zhodnotíš nám naši ligovou cestu? Nejprve jsme všechno prohrávali, a nakonec se to celé otočilo vzhůru nohama a my jsme najednou byli mezi elitou soutěže.

Nikdy jsme se nevzdali, vždycky jsme se chtěli zlepšit a nikdy nás to nepřestalo bavit. Snažili jsme se, abychom byli co nejlepší. První sérii porážek jsem bral tak, že nemůžeme vždycky vyhrávat. Tolik jsem si to nebral, ale vlastně, i když jsme prohráli, tak jsme se potom smáli a tak. Takže další turnaj jsme šli zase od znovu, zapomněli jsme na to. Když jsme potom začali mít druhý trénink, tak přišly i lepší výsledky a postupně jsme se zlepšovali. A jak teď trénujeme i na Ústavce, tak aspoň hraju s těmi, se kterými potom na turnajích ve formaci, takže to dává větší smysl a je to přínosnější. Když jsme potom začali vyhrávat, zůstali jsme pořád stejní, nezměnilo nás to.

Proč jsme ostatní týmy nakonec dohnali a vlastně i předběhli?

Já si myslím, že do toho dáváme všechno, a taky třeba nás trenéři pořád podporují a motivují. U těch ostatních týmů je vidět, že když tam třeba něco zkazí, tak je za to trenér seřve a tady to tak prostě není. Tady se to řekne v klidu, aby si z toho všichni brali ponaučení a příště to tak neudělali.

Jaké jsou tvoje top 3 největší Flobo zážitky?

Nisa Open čtvrt finále. Potom jak jsme vyhráli poprvé 1. koš a jak jsme vyhráli popáté 1. koš naposledy doma.

Po sezóně bohužel odcházíš do starších žáků, co ti bude z Floba chybět a co si odnášíš?

Chybět mi budou kamarádi, celý Flobo, trenéři a všichni kolem toho. Pokud mi to ale vyjde, budu se pořád chtít vracet na nějaké týmové akce. Odnáším si hlavně kamarády, vztah k florbalu a fair play. Vždycky budu na Flobo vzpomínat v dobrém, zažil jsem tady všechno a jsem spokojený. Kdyby Flobo mělo starší žáky, tak bych za ně hrál.

Zlatá generace mlžáků! Naše topová parta vyhrála před skvělými rodiči popáté první koš!

View fullsize

Běžely poslední dvě minuty a Tatran s Flobáky prohrával o dvě branky, vzal si time. Celý tým mlžáků nahodil pohledy na nás s Pájou a Naty. “Dohrajeme to společně jako tým, jako jsme odehráli celou tu sezonu. Ani teď nebudeme míchat sestavu. Je to váš moment, vaše možné vítězství a zápis do historie Floba :).” Nikdo ani na chvíli nepochyboval. Všichni si za tím šli, stejně jako za vším, co za poslední dobu dokázali. Každý v týmu věděl, že má stoprocentní důvěru všech.

Nesrazil nás ani rychlý gól z power play. Pořád jsme vedli o tu jednu branku. Poslední minuta byla dlouhá, nápor obrovský. Závěrečných 5 sekund na půlce soupeře nezapomenutelných. Naši Flobáci najednou slavili pátou výhru prvního koše a fakt, že celou sezonu snů stráví mez těmi nejlepšími! Poprvé po osmi letech a ještě mnohem úspěšněji. Tým složený ze tří škol vytřel všem zrak.

Historický zápas sledovali skoro všichni rodiče, přišel se podívat odchovanec Maty, pořádat nám pomáhal strž Óňa. Nejhezčí na tom je, že jsme to mohli prožít a oslavit společně s těmi, kteří nám tohle všechno umožnili.

Obrovský dík patří i Naty a Pájovi, kteří tu sezonu neskutečně tahají, pomáhají nejen na trénincích, ale i s náročnou přípravou akcí, které nám výrazně pomáhají být tam, kde jsme. Naty si připsala první trenérské licencované vítězství prvního koše a stejně jako Pája začala svou budoucí úspěšnou trenérskou kariéru nejlépe, jak mohla :)

Sešel se nám jedinečný tým, který je továrnou na sny, tak si je pojďme společně ještě do konce sezony užít na maximum :)

Tom, Naty a Pája

Pohádkový sen, který žijeme dál. Oslabení mladší žáci i za velké podpory elévů vyhráli po čtvrté 1. koš!

View fullsize

Trenéři mladších žáků řešili v před osmým kolem složitý úkol. Postupně se totiž rozpadla třetina týmu. Naštěstí ale víme, že máme ty největší srdcaře i v elévech. Ti neváhali a okamžitě přislíbili svou pomoc. Čtyři neskuteční bojovníci tak makali na 150 % po boku svých zkušenějších spoluhráčů a postupně porazili Tatran a Petrovice a svedli napínavý souboj o zlato s domácí Čáslaví. Tím šťastnějším týmem jsme byli nakonec my :) Je potřeba uznat, že zápas snesl luxusní parametry a bylo hodně těžké pro oba týmy vytvářet si jakékoliv šance. Jakmile Ondra vychytal za stavu 6:5 poslední tutovku soupeře, bylo vystaráno :) Na konci jsme nehráli žádný beton, nemíchali formacemi, prostě jsme i našim elévkům chtěli ukázat, že chceme hrát. A celé osmé kolo si tak vybojovali všichni stejným dílem ;)

V průběhu dne jsme jako správná parta oslavili Jášovy narozky, který si při sfoukávání svíček výhru přál. Večer jsme si zahráli na konzolích ve Vodafone playzone areně. Tohle je to, čím je Flobo.

Mně osobně turnaj uzavřel dvoustovku ligových utkání s Flobáky. Se srdcovou partou, kterou bych neměnil nikdy a za nic. Je mega radost sledovat, kam kluci a holky za poslední dva roky vystřelili. Z týmu, který prohrával skoro všechno, co mohl, tu máme postrach soupeřů nejlepšího koše. Ale hlavně jsme tou nejlepší a nejpohodovější partou dětí a rodičů, kterou si můžeme přát. Partou kluků a holek, kde jsme jeden pro druhého, pro každou masivní srandu, respektujeme se vzájemně a respektujeme všechny okolo. A mega nás to spolu baví ;) Víc nepotřebujeme a vše ostatní už potom jde skoro samo :)

Děkujeme rodičům, kteří u toho všeho byli s námi a těšíme se na další bangery!

Tom a Naty

Vyřazený řízek, večerníček Domeček a flexující rodiče. Týmovka 4 jako další Flobo banger.

View fullsize

Když se o víkendu sejdou ti nejzapálenější Flobáci, kteří mají ten největší zájem společně něco zažít mimo klasické tréninky a turnaje a nejsou zrovna nemocní nebo na horách, můžete si být jistí, že je vždy čeká ta největší jízda. I když si někdo může myslet, že tyhle hry už hrál, tak hned na začátku pozná, že i počtvrté zažije úplně něco jiného.

Je skvělé, že zábavu hledáme třeba i v nákupu večeře. Okolní pizzerie se rozhodly, že budou mít zavřeno, abychom to měli s trenéry těžší. Mezitím se nabídli skoro všichni mladší žáci na nákup snídaně a svačin a aktéři s hrůzou čekali na to, jestli těch nakoupených 115 rohlíků nakonec nebude k večeři, protože se nám tu pizzu fakt nedařilo objednat. Sice později, ale přeci nakonec všichni s radostí okusovali italský pokrm dovezený na Prosek až z Bohnic a k tomu jako bonus bazalku v květináči. Večer nás čekal napínavý unboxing nových Flobo kartiček nebo vyboostovaný opening legendary star dropů. Večerníček Domeček potom vytáhl z rukávu novou pohádku, jak televize na Vánoce, ale dobrá kvalita se zaručeně potkala s očekáváním. Potom byla nějaká snaha o to jít spát. Jak se to komu povedlo už nevíme.

Ranní harmonický budíček ze Squid Game probral všechny úplně fantasticky, i když si někteří prý mysleli, že vypukla třetí světová. Po vydatné snídani jsme mířili směr BB aréna, kde na nás čekal zbytek florbalové elity z Prahy 10 a 4. Dopolední trénink jsme nezahájili jinak, než hrou Red Light, Green Light. Naše Flobáky si díky pořízenému záznamu přehrávají desítky tisíc diváků po celém světě od skandinávských zemí po Jižní Koreu. A jdeme tak ruku v ruce s nejmenovanou streamovací platformou. Všichni finální linii překročili a mohli jsme tak plynule vplout do programu plného cvičení a her.

Ještě před Týmovkou si mlžáci odhlasovali oběd. Výběr mezi skrytým číslem 1 a 2 byl náročný, všichni se ale shodli na vyřazení dvojky. K nepříjemnému překvapení po odhalení všem, kuřecího řízku s kaší. Někteří z toho prý měli menší stresíky a deprese. Že se pod číslem 1 skrýval Mekáč nikoho nenapadlo. A tak jsme za chvíli nosili jeden plný tác meníček za druhým. Bylo potřeba posilnit se na díl plný standardních situací. Po spoustě pokusů umístit míček do sítě jsme na hale přivítali rodiče a sourozence. Čekal nás turnaj rodičů a trenérů proti dětem. Boje to byly neskutečně vyrovnané a výsledky jsme všichni zapomněli :) Na závěr si ještě děti zahrály v týmech s rodiči a úplně vyřízeni jsme zakončili další nezapomenutelný víkend. 

Děkujeme všem, bylo to v topu a užili jsme si to na max :)

Tom, Naty a Pája