Mlžáci 23-25 zakončili svou nádhernou cestu v historickém boji o bronz a užili si víkend na max :)

View fullsize

Na zimním stadionu v České Lípě právě končí na nájezdy zápas o bronz. Pro Flobo hlavně ta nejlepší parta kluků a holek, kterou kdy mělo, a která se nám navždy zapsala do Flobáckých srdcí. Mlžáci 2023-25 mají slzy v očích. Medaili chtěli hodně, odehráli fantastický turnaj, ve kterém šestkrát vyhráli a poznali porážku až v semifinále. Nájezdová loterie jim bohužel nevyšla. I přesto se jedná o největší neligový úspěch v historii klubu.

Je těžké vidět tým takhle zdrcený. Přijeli s námi bojovat i strži, kteří ještě minulý rok hráli ligu s námi. Nikdy nás ale neopustili a tohle byl symbolický závěr. Na turnaji se tak podporoval celý tým, který šel od minulého roku tu nejhezčí cestu. A to je právě to naše největší vítězství, které se nevyrovná žádné medaili na světě. Být tam společně s těmi největšími parťáky, srdcaři. V těch nejhezčích momentech i v těchto nejtěžších sportovních chvílích. S kamarády z řad spoluhráčů a trenérů.

Je těžko vysvětlitelné, že ty slzy v očích nemá trenér kvůli ztracené medaili, ale protože tímto zápasem končí jedna nezapomenutelná éra a vracejí se při povzbuzení každého hráče všechny ty parádní vzpomínky, kterých máme nekonečné množství. A vytvořili jsme si jich tolik i o tomto prodlouženém víkendu. Přespávačka v tělocvičně s nočním florbalem a totálními blbostmi, šílená jízda busem, nonstop vzájemné pranky, to všechno nám bude mega moc chybět.

Chtěl bych moc poděkovat stržákům: parkuristce a věrné návštěvnici Marušce, nekompromisní obránkyni a kontrolorce Monče, trick masterovi a zodpovědnému Břéťovi, mistrovi zátahu a na plno prožívajícímu Óňovi a Tomovi, který ubrání nejen naši polovinu hřiště, ale i své spoluhráče mimo něj. Mega moc si vážím toho, že jsou v tom všem pořád s námi, i když už by dávno nemuseli. Jsou to ti největší srdcaři. Elévovi Ríšovi, který parádně plnil roli emergency goalieho. Našim letošním zlatým mlžákům: skautovi v předbrankovém prostoru Áďovi, nekompromisnímu obránci a rozvazovači tkaniček Domčovi, tvůrci hry a crazy pranků Rudimu, univerzálnímu kouzelníkovi Víťovi, Natálce, sniperce a královně týmu, vládci brankoviště a mentální opoře Ondrovi, florbalovému technikovi a obětavému Jášovi, Sonickému investorovi, strážci šneků Krýšovi a zakladateli útoků a ochránci všech parťáků Hyňovi. Nesmíme zapomenout ani na ty, co s námi být nemohli, i když chtěli. Kreativní kličkař Luky a tankový střelec Kryštof. Organizaci akce luxusně zvládla Naty, stejně jako celý svůj první kompletní rok ve Flobu v roli ligové trenérky. Pája roste ve skvělého trenéra, který je oporou pro všechny. Oběma zároveň gratuluju, že celý prodloužený víkend přežili :)

Vy všichni máte to největší Flobo srdce na pravém týmovém místě.

Děkuju za všechny zážitky s vámi :)))

Tom

Tři dny vymaxovaných zážitků! Mlžácká parta luxusně zaflexila na Nise mezi elitními týmy!

View fullsize

Mlžácká parta se znovu po roce vydala na severní dobrodružnou výpravu. Pod Ještědem v osmi tisícové hokejové areně ji čekala zatím jednoznačně největší challenge. Skupina nabitá elitními týmy byla suprovou výzvou! Cíl byl jasný, užít si na max celý prodloužený víkend společně v tomto legendárním složení. Kluci a Naty jsou opravdu tou nejlepší partou, kterou jsme si kdy mohli přát. A to nám jasně potvrdili i v Liberci :)

Po ranní akreditaci jsme se nedočkavě vydali prozkoumat hokejovou arenu. Ani jedny z hlavních dveří nebyly odemčené a za 30 minut měl začít první zápas, tak jsme marně hledali vchod. A to i v podzemí. Nikde v okolí nikdo a ti, kdo byli, nevěděli. Tak jsme se dostali dovnitř bočním vchodem. Když jsme ale viděli kabinu hokejového áčka a ocitli jsme se ve VIP patře, tak jsme tušili, že asi nejdeme úplně ok cestou. O tom nás přesvědčil i fajn securiťák, který měl pochopení a nasměroval nás. Exkluzivní prohlídka byla brzy za námi a my se mohli těšit na naše první tři utkání přímo v aréně. První série dopadla dobře, brali jsme hned na začátku turnaje výhru a odehráli luxusní utkání s výběrovými Shreky nebo o tři hlavy většími Hořicemi. Aquapark Babylon před zavíračkou? Náš jasný program. Přeci jen i roční sliby se mají plnit :) Po chvíli se tak Hyňa překonal a rotoval se spoluhráči trychtýřem. Zbytek reportu z mezopotámského světa si necháme pro sebe ;)

Ráno jsme nemuseli vstávat, proto jsme příchod před půlnocí vůbec neřešili. A kdo by si myslel, že nás to rozhodí, tak naopak jsme po obědě uhráli naprosto skvělý výsledek s libereckým výběrem a prohráli jen o gól s Butchisem, který se strachoval o výhru do posledních sekund. Ani jedno by nás ještě před rokem absolutně nenapadlo. Byli jsme s Naty a Pájou těmi nejhrdějšími trenéry. Když k nám po zápase přišel rozhodčí se slovy, že jsme si tu výhru zasloužili my, tak to zahřeje na flobáckém srdci :) Já mu odpověděl, že přijde v ten správný moment :) A opravdu. Poslední utkání jsme kontrolovali a s libereckou arenou jsme se rozloučili výhrou. Všichni Flobáci se podíleli na výsledku stejným dílem, nikdy jsme nemíchali sestavou a neřešili, kdo by měl kdy hrát. Všichni měli v týmu absolutní důvěru všech, jako vždycky. Ani tohle není pravidlem, jak jsme se na turnaji párkrát přesvědčili u ostatních týmů.

Super bylo také to, že jsme se na hale potkávali s bývalými Flobo hráči a našimi kamarády a vzájemně se podporovali. Po turnaji jsme usoudili, že si všichni zaslouží pořádný Mekáč. Ještě před tím jsme byli svědky zadržení zloděje a zvládli unboxing Pokémon a hokejových kartiček. O zážitky jsme tak klasicky neměli nouzi :) Celý víkend jsme fungovali bez mobilních telefonů. Nikdo si na ně nevzpomněl, domů jsme volali po dvou dnech, protože to prý už ani rodiče neřeší. Díky tomu jsme zažili fakt šílený blbosti ať už na ubytku nebo v halách. Všichni tři trenéři jsme byli absolutně za jedno v tom, že si to spolu mají všichni ještě užit a to naši skibiďáci zvládli parádně :) Žili jsme spolu každou minutou :))

Chtěl bych mega poděkovat za pomoc Naty a Pájovi s organizací. Letos to šlo všechno opravdu úplně na pohodu, oba mají Flobo srdce na pravém místě a jsou skvělými parťáky pro nás všechny :))

Tom, Naty a Pája

View fullsize

View fullsize

View fullsize

View fullsize

View fullsize

Pohádkový půlročník: zlatí mlžáci, světové Flobo a další magické příběhy

Každého člena naší Flobácké party spojují příběhy. Příběhy, které tvoříme společně během toho, co nás všechny tak baví. Naše nezapomenutelné zážitky, přátelství, vítězství, porážky, těžké chvíle, které společně překonáváme. A u toho se učíme jeden od druhého, společně rosteme, ale to vše, co jsme spolu prožili, si odnášíme navždy.

Flobáci, děkujeme za tyhle nejkrásnější momenty :)

Mlžáci ovládli ligu 24/25! Šestá výhra prvního koše a tři neskutečné příběhy v posledním kole.

View fullsize

Na nástupišti mlžáci nervózně koukají na vlak stojící přímo před nimi. Nastoupit do něj nebo ne? Je to on? Upřeně a nedůvěřivě hledí na nás s Pájou. Přitom jsme jim už dávno řekli, ať vstoupí do dveří. Berou to jako jeden z našich dalších pranků a kontrolují číslo vlaku na svých jízdenkách. Nakonec to naštěstí risknou a za chvíli míříme rychlíkem do Čáslavi. Do města stíhaček, kde jsme končili úspěšně ligu i minulou sezónu a na poslední chvíli otáčeli závěrečný zápas. Jedeme úplně na pohodu, hlavně si to s touto partou ještě užít, než nám odejde většina týmu do stržáků. Výhru celé ligy nám už nikdo nevezme.

Do týmu byl povolán elév Davča, aby si zahrál ještě naposledy s bráchou, který končí a jeho poslední zápas bude zároveň jeho stým. Herní formace jsou ve vlaku v režii odcházejících hráčů. Po cestě na halu závodíme ve dvou skupinách na různých trasách. Prostě další pohodová Flobácká akce :)

Kluci si ze srandy zkusí nastavit individuální reálné a splnitelné cíle, aby trochu poznali i sami sebe a zjistili, že není nutné dosáhnout jich hned, ale aspoň se o ně pokusit. Trest za nesplnění symbolicky náleží trenérovi ;) Po prvním vyhraném utkání všichni dostávají zasloužená mlžácká trička 23-25, která budou vzpomínkou na nádherné dvě sezóny. Druhé utkání píská zraněný Rudi, protože nedorazil rozhodčí. Pro něj je to obrovský zážitek a svou roli zvládá naprosto s přehledem :) Třetí zápas jsme si zaexperimentovali a nechali ho odřídit samotné mladší žáky. S Pájou jsme tak z povzdáli hrdě sledovali, jak parádně spolu naši Flobáci komunikují a vzájemně se podporují. Sice prohráváme, nic ale není ztraceno a o triumf se utkáme s Lysou.

Ještě v poslední minutě srovnáváme na 8:8, hraje se skvělý zápas na obě strany. V závěrečných dvaceti sekundách povoláváme na hřiště bratry Áďu a Davču společně s Víťou. Davča bojuje s bolestí pat, ale brácha ho ještě přesvědčí, ať to společné poslední střídání zvládne. Běží poslední sekundy, Davča se ujímá balonku a kličkuje mezi soupeři. Už to vypadá, že míček ztratí, ale neuvěřitelně se uvolní a střílí na bránu, před kterou cloní Áďa. Ten míček zastaví nohou a doráží za záda bezmocného gólmana. Střídačka bouří radostí, zbývá 5 sekund. Kluci už to dohráli a oslavili fantastický obrat. Úplně stejný jak v posledním zápase minulé sezóny a ještě k tomu na stejném místě. Áďa získává ocenění pro sté utkání, ale odnáší si hlavně životní trefu. Tu, na kterou mu nahrál jeho mladší brácha, který od něj symbolicky přebírá štafetu :) Všichni si připisujeme další fantastický sportovní zážitek a šestou výhru prvního koše.

Po turnaji jsme se potkali s rodiči na laser game, kde jsme společně celé legendární ligové tažení zakončili třemi velkými hrami.

Mlžáci 2023-2025, tahle superjízda má všechno, co jsme si kdy mohli přát. Jste těmi nejlepšími parťáky, děkujeme za všechno :)))

Tom a Pája

Můj Flobo příběh #18: Jáša Šedivý

View fullsize

Píše se rok 2018 a malý Jáša se poprvé prohání s florbalkou a míčkem v malé tělocvičně na ZŠ V Rybníčkách. Srdečný, obětavý, spolehlivý, chytrý, skromný, ohromný bojovník, který se nikdy nevzdá jak na hřišti, tak mimo něj. Během covidu je jediným ze dvou účastníků domácích soutěží, který splní všechny výzvy. Do všeho jde na plno a s velkým odhodláním.

Brzy poté zaslouženě odehraje za elévy svůj první ligový turnaj v Letňanech. Všichni rychle poznáváme, že Jášovo srdce bije pro florbal, ale hlavně, a to úplně nejvíc nahlas, pro jeho parťáky v týmu z řad spoluhráčů nebo trenérů. Všichni ho mají rádi pro jeho kamarádskou povahu a je tak neodmyslitelnou součástí Flobo rodiny, se kterou sbírá jeden nezapomenutelný zážitek za druhým.

Stává se spolustrůjcem fantastické cesty, během které poznal, jaké to je s pokorou přijímat porážky mezi nejhoršími týmy soutěže, nevzdávat se a chtít se posouvat dál. A nakonec i díky tomu, že ho florbal neskutečně baví a je velkým dříčem, stanul s Flobáky na vrcholu celé ligy a zachoval si přitom, s respektem ke všem a všemu, co dokázal, svou přátelskou tvář. Jako šéfredaktor skupiny Floorball News má bez nadsázky jeden z největších florbalových přehledů v republice. Nejen že nevynechá žádnou společnou akci, ale k tomu ještě stíhá hrát závodně basket a skvěle se učí ve škole.

Jášo, bro, jdeš s námi tu nejhezčí cestu, kterou jsme si společně kdy mohli vysnít. Víme, že ať už se vydáš kteroukoliv další, budeš vždycky tím nejlepším parťákem pro všechny v týmu. Díky, že jsi u toho všeho s námi, je obrovská radost tě trénovat :))

Jášo, co pro tebe znamená Flobo? Vybavíš si své začátky mezi Flobáky?

Asi ten nejlepší tým, kamarády, skvělou partu, skvělé trenéry a lidi kolem toho. Prostě kamarádský a přátelský klub, ve kterém nejde zase až tolik o výkony, ale o to, aby nás to bavilo. Pamatuji, že si že jsme nikdy na začátku moc školní Academy turnaje nevyhrávali, ale potom jsme se zlepšovali. Potom si nás všimlo Flobo a když jsme hráli už ligu, tak mi ty Academy přišly vlastně jako lehký. Na úplně prvním ligovém turnaji jsem potom dal gól od půlky proti Bohemce, a taky si vzpomínám, jak jsme prohráli s Blackama.

Hraješ u toho ještě basket, jak to stíháš? Pomáhá ti v něčem další sport?

Jo docela to docela to stíhám no. Akorát v pondělí máme i basketbalový trénink, takže chodím dvakrát týdně na Flobo a dvakrát na basket. Zlepšuje mi to prostorové vnímání. Mám vlastně větší přehled o hráčích anebo třeba můžu líp reagovat na změnu pohybu. V tom je to dost podobný.

Proč si myslíš, že máte ve Flobu tak dobrou partu?

Protože chodíme na společné akce a kamarádíme se třeba i mimo florbal, ale i proto, že jsou všichni v tomhle týmu dobří a kamarádští.

Společné akce vám pomáhají?

Jo, je to super. Vzhledem k tomu, že třeba hraju basket a nic takového tam není, tak si myslím, že to nemá každý tým a že je to něco extra něco navíc, co Flobo má. Týmovky jsou super a je tam dobrý to, že se tam sejdeme všichni, že tam jsou i kluci ze starších žáků, kteří by už teď normálně vůbec nemohli hrát.

Jak jste se poprali s tím, že jste byli týmem složeným ze tří škol?

Myslím si, že je to o to těžší, protože se s těma klukama třeba nevídáme mimo florbal úplně každý den a netrénujeme spolu všechny tréninky. Ale zase to může být výhoda v tom, že každý hrajeme na tréninku proti jiným klukům, tak se toho víc můžeme naučit.

Zhodnotíš nám naši ligovou cestu? Nejprve jsme všechno prohrávali, a nakonec se to celé otočilo vzhůru nohama a my jsme najednou byli mezi elitou soutěže.

Nikdy jsme se nevzdali, vždycky jsme se chtěli zlepšit a nikdy nás to nepřestalo bavit. Snažili jsme se, abychom byli co nejlepší. První sérii porážek jsem bral tak, že nemůžeme vždycky vyhrávat. Tolik jsem si to nebral, ale vlastně, i když jsme prohráli, tak jsme se potom smáli a tak. Takže další turnaj jsme šli zase od znovu, zapomněli jsme na to. Když jsme potom začali mít druhý trénink, tak přišly i lepší výsledky a postupně jsme se zlepšovali. A jak teď trénujeme i na Ústavce, tak aspoň hraju s těmi, se kterými potom na turnajích ve formaci, takže to dává větší smysl a je to přínosnější. Když jsme potom začali vyhrávat, zůstali jsme pořád stejní, nezměnilo nás to.

Proč jsme ostatní týmy nakonec dohnali a vlastně i předběhli?

Já si myslím, že do toho dáváme všechno, a taky třeba nás trenéři pořád podporují a motivují. U těch ostatních týmů je vidět, že když tam třeba něco zkazí, tak je za to trenér seřve a tady to tak prostě není. Tady se to řekne v klidu, aby si z toho všichni brali ponaučení a příště to tak neudělali.

Jaké jsou tvoje top 3 největší Flobo zážitky?

Nisa Open čtvrt finále. Potom jak jsme vyhráli poprvé 1. koš a jak jsme vyhráli popáté 1. koš naposledy doma.

Po sezóně bohužel odcházíš do starších žáků, co ti bude z Floba chybět a co si odnášíš?

Chybět mi budou kamarádi, celý Flobo, trenéři a všichni kolem toho. Pokud mi to ale vyjde, budu se pořád chtít vracet na nějaké týmové akce. Odnáším si hlavně kamarády, vztah k florbalu a fair play. Vždycky budu na Flobo vzpomínat v dobrém, zažil jsem tady všechno a jsem spokojený. Kdyby Flobo mělo starší žáky, tak bych za ně hrál.

Zlatá generace mlžáků! Naše topová parta vyhrála před skvělými rodiči popáté první koš!

View fullsize

Běžely poslední dvě minuty a Tatran s Flobáky prohrával o dvě branky, vzal si time. Celý tým mlžáků nahodil pohledy na nás s Pájou a Naty. “Dohrajeme to společně jako tým, jako jsme odehráli celou tu sezonu. Ani teď nebudeme míchat sestavu. Je to váš moment, vaše možné vítězství a zápis do historie Floba :).” Nikdo ani na chvíli nepochyboval. Všichni si za tím šli, stejně jako za vším, co za poslední dobu dokázali. Každý v týmu věděl, že má stoprocentní důvěru všech.

Nesrazil nás ani rychlý gól z power play. Pořád jsme vedli o tu jednu branku. Poslední minuta byla dlouhá, nápor obrovský. Závěrečných 5 sekund na půlce soupeře nezapomenutelných. Naši Flobáci najednou slavili pátou výhru prvního koše a fakt, že celou sezonu snů stráví mez těmi nejlepšími! Poprvé po osmi letech a ještě mnohem úspěšněji. Tým složený ze tří škol vytřel všem zrak.

Historický zápas sledovali skoro všichni rodiče, přišel se podívat odchovanec Maty, pořádat nám pomáhal strž Óňa. Nejhezčí na tom je, že jsme to mohli prožít a oslavit společně s těmi, kteří nám tohle všechno umožnili.

Obrovský dík patří i Naty a Pájovi, kteří tu sezonu neskutečně tahají, pomáhají nejen na trénincích, ale i s náročnou přípravou akcí, které nám výrazně pomáhají být tam, kde jsme. Naty si připsala první trenérské licencované vítězství prvního koše a stejně jako Pája začala svou budoucí úspěšnou trenérskou kariéru nejlépe, jak mohla :)

Sešel se nám jedinečný tým, který je továrnou na sny, tak si je pojďme společně ještě do konce sezony užít na maximum :)

Tom, Naty a Pája

Pohádkový sen, který žijeme dál. Oslabení mladší žáci i za velké podpory elévů vyhráli po čtvrté 1. koš!

View fullsize

Trenéři mladších žáků řešili v před osmým kolem složitý úkol. Postupně se totiž rozpadla třetina týmu. Naštěstí ale víme, že máme ty největší srdcaře i v elévech. Ti neváhali a okamžitě přislíbili svou pomoc. Čtyři neskuteční bojovníci tak makali na 150 % po boku svých zkušenějších spoluhráčů a postupně porazili Tatran a Petrovice a svedli napínavý souboj o zlato s domácí Čáslaví. Tím šťastnějším týmem jsme byli nakonec my :) Je potřeba uznat, že zápas snesl luxusní parametry a bylo hodně těžké pro oba týmy vytvářet si jakékoliv šance. Jakmile Ondra vychytal za stavu 6:5 poslední tutovku soupeře, bylo vystaráno :) Na konci jsme nehráli žádný beton, nemíchali formacemi, prostě jsme i našim elévkům chtěli ukázat, že chceme hrát. A celé osmé kolo si tak vybojovali všichni stejným dílem ;)

V průběhu dne jsme jako správná parta oslavili Jášovy narozky, který si při sfoukávání svíček výhru přál. Večer jsme si zahráli na konzolích ve Vodafone playzone areně. Tohle je to, čím je Flobo.

Mně osobně turnaj uzavřel dvoustovku ligových utkání s Flobáky. Se srdcovou partou, kterou bych neměnil nikdy a za nic. Je mega radost sledovat, kam kluci a holky za poslední dva roky vystřelili. Z týmu, který prohrával skoro všechno, co mohl, tu máme postrach soupeřů nejlepšího koše. Ale hlavně jsme tou nejlepší a nejpohodovější partou dětí a rodičů, kterou si můžeme přát. Partou kluků a holek, kde jsme jeden pro druhého, pro každou masivní srandu, respektujeme se vzájemně a respektujeme všechny okolo. A mega nás to spolu baví ;) Víc nepotřebujeme a vše ostatní už potom jde skoro samo :)

Děkujeme rodičům, kteří u toho všeho byli s námi a těšíme se na další bangery!

Tom a Naty

Vyřazený řízek, večerníček Domeček a flexující rodiče. Týmovka 4 jako další Flobo banger.

View fullsize

Když se o víkendu sejdou ti nejzapálenější Flobáci, kteří mají ten největší zájem společně něco zažít mimo klasické tréninky a turnaje a nejsou zrovna nemocní nebo na horách, můžete si být jistí, že je vždy čeká ta největší jízda. I když si někdo může myslet, že tyhle hry už hrál, tak hned na začátku pozná, že i počtvrté zažije úplně něco jiného.

Je skvělé, že zábavu hledáme třeba i v nákupu večeře. Okolní pizzerie se rozhodly, že budou mít zavřeno, abychom to měli s trenéry těžší. Mezitím se nabídli skoro všichni mladší žáci na nákup snídaně a svačin a aktéři s hrůzou čekali na to, jestli těch nakoupených 115 rohlíků nakonec nebude k večeři, protože se nám tu pizzu fakt nedařilo objednat. Sice později, ale přeci nakonec všichni s radostí okusovali italský pokrm dovezený na Prosek až z Bohnic a k tomu jako bonus bazalku v květináči. Večer nás čekal napínavý unboxing nových Flobo kartiček nebo vyboostovaný opening legendary star dropů. Večerníček Domeček potom vytáhl z rukávu novou pohádku, jak televize na Vánoce, ale dobrá kvalita se zaručeně potkala s očekáváním. Potom byla nějaká snaha o to jít spát. Jak se to komu povedlo už nevíme.

Ranní harmonický budíček ze Squid Game probral všechny úplně fantasticky, i když si někteří prý mysleli, že vypukla třetí světová. Po vydatné snídani jsme mířili směr BB aréna, kde na nás čekal zbytek florbalové elity z Prahy 10 a 4. Dopolední trénink jsme nezahájili jinak, než hrou Red Light, Green Light. Naše Flobáky si díky pořízenému záznamu přehrávají desítky tisíc diváků po celém světě od skandinávských zemí po Jižní Koreu. A jdeme tak ruku v ruce s nejmenovanou streamovací platformou. Všichni finální linii překročili a mohli jsme tak plynule vplout do programu plného cvičení a her.

Ještě před Týmovkou si mlžáci odhlasovali oběd. Výběr mezi skrytým číslem 1 a 2 byl náročný, všichni se ale shodli na vyřazení dvojky. K nepříjemnému překvapení po odhalení všem, kuřecího řízku s kaší. Někteří z toho prý měli menší stresíky a deprese. Že se pod číslem 1 skrýval Mekáč nikoho nenapadlo. A tak jsme za chvíli nosili jeden plný tác meníček za druhým. Bylo potřeba posilnit se na díl plný standardních situací. Po spoustě pokusů umístit míček do sítě jsme na hale přivítali rodiče a sourozence. Čekal nás turnaj rodičů a trenérů proti dětem. Boje to byly neskutečně vyrovnané a výsledky jsme všichni zapomněli :) Na závěr si ještě děti zahrály v týmech s rodiči a úplně vyřízeni jsme zakončili další nezapomenutelný víkend. 

Děkujeme všem, bylo to v topu a užili jsme si to na max :)

Tom, Naty a Pája

Přihlášky na Flobo KEMP 2025 spuštěny!

View fullsize

Poslední týden letních prázdnin patří každoročně Flobo kempu! Populárních 5 dní nejen plných florbalu, ale i dalšího mega nabitého programu otevírá brány florbalistům od 6 do 13 let již po dvanácté. Místa se rychle plní, tak s přihlášením moc dlouho neváhejte :)

Na co se mohou naši Flobáci těšit?

• Zábavné a pestré florbalové tréninky

• Aquapark

• Jumppark

• Závěrečný turnaj

• a spoustu dalšího…

Tím největším vítězstvím jste pro nás vy, Flobáci :) Děkujeme.

View fullsize

6. kolo ligy mladších žáků nám ukázalo, jak je extrémně důležité vážit si mnoha věcí, které ve Flobu bereme, naštěstí, jako samozřejmost. To, že máme skvěle fungující partu správně vychovaných dětí, které je opravdu ne jen radost, ale i čest trénovat, je jasné všem. A to včetně těch, kteří už odešli do starších žáků a pořád jsou tu pro nás v každé situaci a my pro ně. Ne každý tým může říct to samé. Že máme suprové rodiče, kteří s námi dýchají v souladu s naší filosofií a týmovým duchem je něco, co také nemají všichni.

Pokud jsme se jednou rozhodli tento dynamický sport zprostředkovat dětem, pro které máme být vzory, musíme jimi být bez ohledu na to, jaký hrajeme zápas. Naše malé Flobáky čekají v budoucnu mnohem těžší a důležitější utkání, která přinese samotný život a my chceme, aby byli těmi nejlepšími bojovníky. Jsme moc rádi a děkujeme za to, že si vzájemně pomáháme ukázat dětem tu správnou cestu. Cestu fair play, respektu ke spoluhráčům, soupeřům, rozhodčím ale zároveň třeba i nás trenérů k hráčům.

Ve finále je úplně jedno, jaký hrajeme momentálně koš a kolikátí jsme kdy skončili. To s největší pravděpodobností v budoucnu zapomeneme. Ne úplně málo v nás z toho všeho, co zažíváme, ale zůstane navždy a ani si to často nebudeme uvědomovat.

Proto děkujeme všem hráčům a rodičům za to, že jste, jací jste a pojďme se dál hlavně na pohodu bavit vším, co děláme, ať už vyrosteme do jakýchkoliv výšin :)

za celé Flobo, Tom

V novém roce jsme opět na koni

Nedělní turnaj v Michli snad ani nemohl dopadnout lépe, a po předvánoční marodce jsme opět zpět na scéně s postupem. Po tvrdém boji jsme dokázali opanovat všechna čtyři utkání a přinášíme tak skvělý úvod do druhé poloviny sezóny.

Je nutné ocenit zejména bojovnost mužstva, neboť hned ve třech utkáních jsme od začátku prohrávali, naše kvalita nicméně pokaždé dokázala otočit kolem utkání na naši stranu. Tým se skvěle doplňoval, a nejen každá lajna, ale i každý hráč se tak na výsledku podstatnou měrou přičinil. Velkou pochvalu zaslouží Martin s Ondrou, pro které se jednalo o první turnaj v našich barvách. To vše tak myslím bylo skvělým odrazem do druhé poloviny sezóny .

Ondra

Mlžáci ovládli 1. koš i potřetí a završili polovinu sezóny v ultra stylu!

View fullsize

Sejde se takhle ta nejlepší parta vášnivých kuchařů. Vaří s obrovskou vášní a všem chutná. Přitom jim jen stačí ty správné ingredience a výsledek je jen a jen na nich. Chtějí se učit, posouvat se, hltají každý recept a zkouší i varianty po svém. Ale hlavně se tím spolu neskutečně baví. V kuchyni to žije, tým je sehraný, každý má svou roli. Občas někdo něco připálí, nikdo ho za to negriluje, zasmějí se a zkusí to znovu.

5. kolo ligy mladších žáků bylo znovu nezapomenutelným. Porazit všechny 4 našlapané týmy v zápasech ve vysokém tempu, kde každý souboj o míček zabolí a všichni chtějí vyhrávat, je obrovskou odměnou za všechno, čím tahle parta je. A pokud je jedinou prohrou dne to, že trenér fandící Spartě musí kvůli prohrané sázce za účasti všech do fanshopu Slávie, tak si každý dovede představit, jak na pohodu na tom jsme :) A ona to možná je prohra “sportovní”, ale vůbec ne týmová ;)

Rok 2024 byl pro mladší žáky tím nejvysněnějším ever a troufnu si říct, že na tohle období nikdo z nás nezapomene, ať už naše budoucí cesty budou jakékoliv. Děkujeme za obrovskou podporu i rodičům, kteří jsou s námi pro každou blbost a jen čekají s jakým dalším crazy nápadem přijdeme. Ale o tom to celé je :) Ať už následující rok přinese cokoliv, budeme v tom vždycky spolunahorudolu :)

Tom, Pája a Naty

Ne každý den je posvícení

Dnešní turnaj na Zličíně se nesl v duchu bojovného bušení do zdi. Avšak dnes jsme skutečně útočili spíše hlavou. Našich 5+1 hráčů se během 4 zápasů vymačkalo opravdu ze všech sil, avšak přesto to dnes na body nestačilo.

Ráz dnešního turnaje nám ukázal již první zápas, kdy jsme vyrovnaný zápas prohráli těsně o jednu branku. Krom Rakovníka, který zrovna proti nám předvedl svůj výkon sezóny, jsme vlastně všechny tři zbývající zápasy odehráli bojovně, avšak v žádném nám štěstěna nepřála. Nutno rovněž říci, opravdu hodně bojovný a soubojový styl turnaje nám příliš nepomohl, neboť v menším počtu nám rychleji ubývaly síly.

Přesto to zajisté nebyl turnaj odevzdány ani zbytečný. Každý z nás si myslím odnáší nějaký postřeh či podnět, který se pokusí zlepšit v druhé půlce sezóny. Hlad po tom opět nastoupit na vítěznou vlnou myslím po dnešním dnů máme nemalý, a nezbývá než doufat, že přes Vánoční prázdniny dostatečně zregenerujeme síly.

Ondra

Bohnický průvan, strašnický výlov, jumppark a pořádná porce florbalu. Taková byla Týmovka 3

View fullsize

Již po třetí se naše ligová složka potkala na Týmovce. Tentokrát nás doplnili i starší žáci, kteří jsou pořád pevnou součástí naší party. Odpolední jumppark je vždy trefou do černého. Basketová jednadvacítka, horse, drtivá porážka, ninja dráhy a mega trampolín. Prostě ráj pro naše nažhavené Flobáky. Velká hala v Letňanech nabízí tolik možností, že jsme se po hodině vraceli vyřízení. Čekal nás nákup surovin na večerního ChefMastera. Měli jsme všichni velký hlad, rozpočet pro tým byl daný, byl velký a očekávání také. Pája s Naty se pojistili nákupem zásob, já jsem to risknul. Je potřeba přiznat, že díla vznikla úchvatná a chutná. Dostali jsme se ale na úroveň fancy restaurací, kam jdeme ochutnávat, abychom se potom dojedli ve vedlejším fastfoodu :) Za 50,- Kč na hlavu se tak třeba jednomu týmu podařil vykouzlit jeden rohlík se šunkou, ale s oblohou a dezertem v podobě sladkostí. Už při přípravě jsme se chystali s dobrovolníky na další výlet do nedalekého supermarketu. 40 deka šunky a 30 rohlíků zmizelo a všichni jsme mohli spokojeně poslouchat Domčovu a Matteovu pohádku na dobrou noc, kterou si necháme pro sebe.

Před nedělním kempem zvládla Naty odvézt v jednom autě všechny věci dětí z DDM do haly. A ještě jsme jí přidali kulhavého Břéťu. Florbalová čtyř hodinová část byla zaměřená hlavně na roli 2, učili jsme se rozehrávat, drtivou většinu času jsme byli na míčku a získávali tak další jistoty v roli 1. Oběd v luxusní restauraci, kde si každý vybral, na co měl chuť, byl opravdu skvělý. Hráčům patří obrovský dík nejen za nasazení, ale po florbalové stránce i za to, že jsme už opravdu úplně jinde a zvládáme snovou agendu :)

Děkujeme všem parťákům za top víkend a těšíme se na čtvrtý díl!

Tom, Naty a Pája

Jak žijeme florbalem bez mobilních telefonů?

Je tomu už více než rok, co jsme postupně začali Flobákům zakazovat používání mobilů na společných ligových akcích. Mladší žáci letos dokonce pilotně nechávají svá zařízení v batozích i během ligových turnajů a jsou tak na všech akcích zcela odpojeni z virtuálního světa, aby žili ten reálný. Protože má rozhodnutí jen pozitivní dopady, je už teď jasné, že takto budeme fungovat i nadále.

Pokud se přijdete podívat na turnaj mladších žáků, uvidíte během pauz mezi zápasy naši partu buď s florbalkou nebo svačinou v ruce. Často se jako jediný kompletní tým baví naši dravci společně na hrací ploše mimo hřiště, soutěží v jeslích, crossbar challenge nebo třeba jedou nájezdovku. Hráče v jiných dresech tolik nepotkáte, protože zalezlí ve svých šatnách try hardí brawko nebo scrollují na sítích.

Nikdo si na svůj mobil ani nevzpomene, je to už běžná součást naší týmové identity, se kterou jsme se sžili. Na Nise se nám dokonce stalo, že jsme se za celý den tak bavili, až jsme Flobákům zapomněli povolit zavolání domů a rodiče tak zvedali telefony po desáté večer. Možná už někteří pomalu vyhlašovali pátrání, ale spíš ne. Vždy vědí, že mají oporu v nás trenérech.

Základní funkcí mobilních telefonů je, i přes všechny další upgrady dnešní doby, pořád hlavně spojovat. Spojovat na dálku. Není tak důvodem, abychom byli během společných chvil od sebe naopak odpojeni. Na tom místě jsme, jsme tam spolu a spolu si vytváříme ty zážitky, na které budeme vzpomínat. Za pár let si nevzpomeneme na to, kolik jsme měli pohárků ve hře nebo jaká stupidní videa jsme viděli na sítích. Je důležité zdůraznit, že nejsme proti sociálním sítím ani mobilním hrám. Máme je, používáme, hrajeme. Chceme ale dětem ukázat, že jsou situace, kdy je lepší je odložit a užít si ty opravdové okamžiky na max.

Věříme, že i díky tomu jsme tohle všechno prožili ještě víc, máme pohodovější partu dětí, které se spolu dokážou skvěle bavit a znají se dobře i přes to, že je dělí na trénincích 13 kilometrů. A i když nepochybně díky tomu o dost víc zlobí, vymýšlejí “kraviny“ a přidávají nám tím práci, je to něco, co jsme úplně v pohodě schopni akceptovat. Málo kdo si uvědomuje, že práce trenérů nekončí závěrečným hvizdem píšťalky na turnajích nebo trénincích. Ten přesah je obrovský a může být ještě větší. Je takový, jaký si ho uděláme, s maximálním ohledem na to nejlepší pro naše Flobáky.

Děkujeme rodičům, že sdílí našeho hodnoty a jsou v tom s námi :)

Tom

View fullsize

View fullsize

View fullsize

View fullsize

Skvělé uvedení se do čtvrtého koše

Daník vymýšlí taktiku

Nedělní turnaj se nám opravdu vydařil. Po dlouhé době jsme nebyli v kompletní sestavě, avšak i přesto jsme uhráli skvělé výsledky. Při první návštěvě ve čtvrtém koši nám postup utekl o pouhé skóre. Pochvalu zaslouží zejména poslední zápas, ve kterém jsme statečně urvali vítězství 3:1 nad postupujícím Rakovníkem. Urvali doslova, neb naše taktika spočívala především v pevné obraně (ala Mourinho) a nepřijatelném gólmanovi. Tato taktika však skvělé zafungovala. Byla to opravdu týmová práce, což potvrdil i Ondra D, který z pozice obránce vstřelil závěrečný gól, čímž se po delší době opět zapsal mezi střelce. O to větší tak bylo závěrečné nadšený z tohoto turnaje.

Ondra

Z 2:9 na 10:9 proti Tatranu! Mlžáci předvedli monstrózní comeback a oslavili stříbro v 1. koši.

View fullsize

Mohli bychom se tu s Pájou rozepisovat o tom, jak jsme si zase užívali zápasy v prvním koši. Pravdou je, že jsme vděční za každé v něm strávené kolo a každý zápas je obrovským bojem o bytí a nebytí.

View fullsize

Pojďme ale nahlédnout trochu pod pokličku našeho týmu. Naše parta je složená ze tří škol, pouze jednou týdně trénuje část hráčů společně a ještě kvůli tomu dojíždí přes celou Prahu. Máme v týmu kluky, kteří letos hrají první ligové zápasy. Hrát proti takovému Tatranu v prvním koši s úplně jinými podmínkami a zázemím je pro nás čest. Prohrávat 2:9 po poločase by za normálních okolností bylo předpokládané. Jenže naši dravci jsou jiní. Každou nevýhodu, kterou máme, se snažíme přetavit v přednost, kterou zase nemají jiné týmy. Máme top partu, která se dokáže semknout za každé situace a dokázat často skoro až nemožné. Vydat ze sebe za podpory ostatních 150 % a jít si odhodlaně, ale vždy férově, za svým. Na střídačce vidíme individuality, ty se nesnažíme potlačovat, ale naopak rozvíjet všechny jedinečnosti, které každý má. A snaží se o to i spoluhráči, kteří ženou všechny bez rozdílů vpřed. Díky tomu vytváří takovou atmosféru, ve které se mohou dít zázraky. A jeden takový se znovu stal. Do druhého poločasu vlétl tým. který jen nechtěl odehrát špatný zápas. Vyhecoval se, všechno špatné hodil za hlavu a vlétl na hřiště a nedal soupeřům šanci. A byla z toho naprosto unikátní otočka, která nemá obdoby.

Je super hrát první koš proto, že chceme hrát kvalitní zápasy s kvalitními soupeři, které nám dají právě tyhle až životní zkušenosti. Nebát se, věřit si a věřit všem okolo. A pokud to někdy nevyjde, máme to, co nám už nikdo nikdy nevezme a co má opravdu málokterý tým. A budeme v tom vždycky spolu :)

Tentokrát jsme si za odměnu vybrali kino. Vypnuli jsme krásně u nového Venoma :)

Flobáci, jsme na vás neskutečně hrdí a užíváme si s vámi každý moment. A těšíme se na to, jaká další překvápka chystáte :D

Tom a Pája

Konečně to klaplo

Na pořádajícího turnaji se mám konečně podařilo prolomit sérii druhým míst a vybojovali jsme si tak postup do 4. koše. Cesta to však zdaleka nebyla jednoduchá. První zápas proti Black Angels se nám podařilo rozhodnout až vynikajícím úvodem do druhé poloviny, kdy jsme třemi slepenými góly zvrátili dosavadní remízový stav. Druhý zápas jsme, i přes obrovskou dominanci, nakonec pouze remizovali s Panters v přestřelce 7:7. V třetím poobědním a poněkud línějším zápase jsme s přehledem zvládli tým Kobylis. Rozhodující zápas tak nakonec krásně zbyl až nakonec proti Tatranu. V ohlušující atmosféře, za obrovské podpory fanoušků, rodičů, prarodičů, sourozenců i bývalých spoluhráčů, jsme dokázali jednoznačně zvítězit, přičemž jsme navíc udrželi i čisté konto a v závěru tak na tabuly mohlo svítit krásných 5:0. Nezbývá než poděkovat opravdu všem zúčastněným, ať už zevnitř či zvenku herního pole. Po této skvělé sobotě se tak všichni můžeme těšit na novou výzvu příštího turnaje.

Ondra

Skvělí mlžáci poprvé v historii ovládli dvakrát v sezóně 1. koš!

V neděli 3. listopadu proběhl očekávaný florbalový turnaj, na který mladší žáci nastoupili s obrovskou energií a touhou uspět. V prvním zápase, který samostatně vedl trenér Pája, se tým předvedl ve skvělé formě – s obrovským nasazením a jistotou rozdrtili Tatran Střešovice SummerCamps s výsledkem 7:2. Tento výkon dodal týmu velkou dávku sebevědomí do dalších zápasů.

Druhý zápas proti Sadovce byl však o něco náročnější. Tým nastoupil s menší koncentrací, což se promítlo do konečného výsledku 4:6 v neprospěch našich mladých hráčů. Přesto je prohra nezlomila, naopak, dokázali si rychle zvednout náladu a vrátili se do turnaje s bojovným duchem.

Ve třetím zápase proti Akademii MB Kněžmost ukázali opět svoji sílu a odhodlání, když přesvědčivě zvítězili. Atmosféra gradovala a hráči se pod vedením trenérů navzájem podporovali. Finální utkání s TJ Sokol Petrovice bylo strhující podívanou. Zápas byl napínavý až do konce, ale mladší žáci si znovu vybojovali vítězství se skóre 12:9.

Turnaj provázela skvělá atmosféra plná emocí. Hráči – kluci i Naty – se neustále povzbuzovali a bylo vidět, že jsou skvělou partou. Díky úsilí trenérů a výborné týmové práci se mladší žáci opět umístili na prvním místě v 1. koši, což zopakovali již podruhé v sezóně!

Zasloužený triumf oslavili společným bowlingem, kde tentokrát nešlo o vítězství nad soupeřem, ale o radost ze hry. Rozdělili se do tří náhodných týmů a povzbuzovali se navzájem bez ohledu na výsledky. Tato týmová soudržnost svědčí o jedinečném kolektivu, který tvoří mladší žáci, a podpora rodičů a starších spoluhráčů, kteří už hrají za jiné kluby, dodala celému dni zvláštní kouzlo.

Byl to den plný radosti, týmového ducha a nezapomenutelných zážitků, který ukázal, že tento tým má nejen skvělou partu, ale také srdce na pravém místě – ať už je před nimi jakákoliv výzva, jdou do ní s odhodláním a vášní!

Naty, Pája a Tom

Nový Půlročník plný Flobáckých příběhů je tady!

Urvat osmifinále proti favoritovi v posledních sekundách? Zažít kopec zábavy na velkém neligovém turnaji, kempu nebo teambuildingu? Vyhrát první koš a ovládnout ligu hned na prvním turnaji? Zahrát si napínavý turnaj na konzolích nebo si zablbnout na laser game? Tohle nejsou žádná přání ani sny, ale prožitky a velké příběhy naší ligové party, které naplnily nové číslo Půlročníku.