Další neuvěřitelný příběh srdcařů, pro které není nic překážkou. Tahle parta se prostě chtěla rozloučit ve velkém stylu. Jak také jinak, po této luxusní sezóně 😊 Když jsme si před turnajem stanovovali cíle, tak jsme se všichni shodli na dvou. Jeli jsme si prodloužený víkend co nejvíc užít a zároveň se pokusit odehrát co nejlepší zápasy.
Páteční vstup do turnaje s Louny nám nevyšel, zjistili jsme, že tempo na turnaji je značně vyšší, než v lize, a zároveň jsme bojovali s menšími rozměry hřiště. Museli jsme se tak přizpůsobit na hru, na kterou nejsme zvyklí. Nicméně, i přes nepříznivý výsledek jsme měli dobrý pocit z toho, že bychom s Louny někdy příště vyhrát mohli, protože ze hry jsme měli také dost. První mezinárodní utkání po 5 letech jsme odehráli se Slováky ze Stupavy. Motivace byla velká, akorát se moc neprojevila na hřišti. Nic moc nám nevyšlo, ale hodili jsme to za hlavu a mířili na první týmový program. Pronájem historické haly s florbalovým povrchem byl tím pravým, trenéři dostali od hráčů klepec, nechali tam plíce i nohy, ale hlavně že tým byl spokojený. Po večeři jsme měli s Pájou v rukávu asi největší eso. Večerní aquapark Babylon, který jsme měli až do zavíračky skoro sami pro sebe, lightshow, honičky v divoké řece, rozhoupávání nevětšího vlnobití, obrana vodního hradu, nesčetné jízdy na tobogánech… Co víc si přát 😊 Vrátili jsme se sice dlouho po večerce, ale jednou za rok se to dá přežít.
Následující den jsme vstávali každý tak, jak potřeboval. Pozdní snídaně nikomu nevadila. My trenéři jsme jen čekali na to, jestli jsme ten program nepřepálili. Ne. Naopak všichni vlétli do druhého dne jako uragán. Zápas s Turnovem byl napínavý, vyrovnaný. Padli jsme jen o gól a měli dobrý pocit z toho, že už to může konečně vyjít. Čekal nás totiž klíčový zápas s Benešovem B. Během přestávky jsme zafandili elévům a hokejovému nároďáku a ten nám šel příkladem. V zápase s Benešovem nás mohutně podporovali elévové a jejich rodiče. Naši dravci bojovali a stříleli jeden gól za druhým. Všichni věděli, že chtějí postoupit a hrát i v neděli play-off. Benešov kousal, ale nakonec jsme odskočili a slavili první výhru na turnaji. Stihli jsme být ještě vyškoleni budoucími vicemistry ze Skutče, ale to už nám tak nevadilo, play-off bylo jisté. V sobotu nás večer čekal ještě Lunapark, kde jsme si zase dostatečně zablbli a zasoutěžili. Pája uspořádal závody ve formuli 1, snad všichni se projeli na divokém býku, s Ondrou Adámkem jsme vodními hadicemi za 5,- Kč zkrotili pár virtuálních draků anebo si užili neomezený autodrom. Po návratu nás čekal týmový meeting, kde bylo všem slavnostně oznámeno, že se v osmifinále utkáme znovu s Louny. Když jsme se to v Lunaparku s Pájou dozvěděli, neskrývali jsme úsměv. Oba jsme věděli, že na ně máme, i když to tak podle prvního výsledku nevypadalo. Třináctý tým proti čtvrtému. Kdo by si na nás vsadil? Poslední meeting jsme vzali trochu rozlučkově, proto ukáplo skoro všem nemálo slz. Když nás přišli navštívit elévové, tak se děsili, co tak hrozného se stalo :D Před spaním jsme zavzpomínali na naše společné začátky a zalomili.
Poslední ráno jsme vstávali zase bez budíku a připravovali se na velký zápas. Že bude až tak velký, tušil málo kdo. Elévové, už skoro bez hlasivek, byli připraveni znovu fandit. Vstup do osmifinále nám nevyšel, Louny vstřelily dva góly a jely nájezd, který naštěstí neproměnily. I v tento moment jsme s Pájou pořád věřili. Naše role na střídačce byla jen psychologická a snažili jsme se všechny hlavně povzbuzovat. Obzvlášť ti, kteří končili, nechtěli, aby tohle byl jejich poslední zápas ve Flobu. A i to hrálo určitě roli. Když se sečte vše, co jsme před tím zažili, byl tento zápas ten nejlepší, jaký kdy Flobo za posledních 5 let zažilo. Na konci jsme vedli o gól, běžela poslední minuta. Stále zbývalo hodně času. Soupeř si vzal time, na hřišti zůstala vybraná formace, kterou odchod z Floba mrzí opravdu hodně a je potřeba přiznat, že i z toho důvodu tam byla. Že soupeř vyrovnal nás až tak nestresovalo, na to jsme byli zvyklí ze sezóny. Psychologicky měl sice výhodu, ale my měli na hřišti totální srdcaře. Zavolali jsme si je a řekli jsme jim, ať tam šoupnou ještě jeden 😊 A za 10 sekund se tak opravdu stalo. Euforie byla velká, ale odpočítávat posledních 20 bylo neuvěřitelný drama. Nakonec se povedlo a celá střídačka skákala do vzduchu jak nikdy! Flobo příběh Davida s Goliášem byl na světě. Bylo to naše nejhezčí utkání a znovu, jak na konci sezóny s Benešovem, jsme dokázali rozhodnout na konci zápasu. To, co nám nešlo v předchozí sezóně, jsme vypilovali na jedničku. Čtvrtfinále bylo pro Flobo historickým úspěchem. Žádný tým nedokráčel tak daleko. Ale ten náš nebyl nikdy obyčejný 😊
S Benešovem A jsme nějakou dobu drželi krok, než definitivně urval zápas na svou stranu. Protože jsme všichni brečeli už večer před tím, nikdo už moc neřešil, že se pro některé jednalo poslední zápas ve Flobu. Protože byl dokonce čtvrtfinálový, tak se tím stresovat nemělo ani žádný význam. Domů jsme odjížděli s nejlepšími pocity a the last dance mladších žáků byl opravdu ve stylu #spolunamax, jak jsme si slíbili 😊
Děkujeme všem patnácti Flobákům v týmu za nezapomenutelný prodloužený víkend. Elévům za skvělou podporu, a také všem rodičům, ať už na místě, nebo nebo třeba na wellness víkendu.
Tom a Pája
