Ďáblický háj plný překvapení

Druhý Orienťák pod hlavičkou Flobo Praha na sebe nenechal dlouho čekat a po týdenní pauze jsme připravili trasu tentokrát na Praze 8.

Hon na stanoviště tentokrát přilákal sedm týmů a nikdo z přítomných nelitoval, protože místní příroda nabídla úchvatnou podívanou. I když se minimálně u jednoho domorodého obyvatele projevil vzácný druh alergie na organizovanou zábavu a neznámý pachatel odcizil jedny destičky s kleštěmi, na dobré náladě a zábavě se to naštěstí neprojevilo.

Závodníci dosáhli výborných časů a prokázali kreativitu při skládání básniček ze zadaných slov i vytváření portrétů družstev z přírodních materiálů.

Odstartovali jsme úspěšně víkend a nezbývá než Vás všechny pozvat na závěrečný podnik této minisérie, který se uskuteční v sobotu 12.6. 2021 v Divoké Šárce. Uvidíte, že hledání cesty všechny chmury zahání!

Chodovské hvozdy úspěšně zmapovány

Zatažené nebe nad Kunratickým lesem udrželo dešťové kapky v těžkých mracích, takže se příznivci terénního běhu konečně dočkali dlouho očekávané novinky. Na odvážlivce čekalo 10 stanovišť, přičemž čtyři kontroly zahrnovaly doprovodný úkol. Trasu si vybírala, stejně jako vlastní originální název, jednotlivá družstva úplně libovolně. Stačilo převzít mapu, zorientovat se v terénu a vyrazit vstříc dobrodružství.

V závodě se objevily dvou, tří a čtyř členné posádky místy posílené o domácí mazlíčky. Počáteční zdrženlivost a rozpaky na startu vystřídalo soutěživé zapálení a bojové odhodlání výzvu dokončit. Do cíle nakonec úspěšně přispěchali všichni, unavení a s pocitem dobře odvedené práce. Rafinované úkryty byly vypátrány, převýšení zdoláno a správné volby učiněny. Vítězem je tak každý, kdo se pobavil pod širým nebem a udělal o víkendu něco pro své zdraví. Všem zúčastněným děkujeme a budeme se těšit i na další dobrodruhy na Orienťáku v Ďáblickém háji v sobotu 29.5. a 12.6. v Divoké Šárce.

Venkovní tréninky pohledem trenérů: radost z každého pohybu

Po velmi dlouhé nucené tréninkové pauze jsme se všichni dočkali a od minulého pondělí se naši akademici zvesela prohání po venkovních prostranstvích. Nutno podoktnout, že jsme se všichni už moc těšili, bez ohledu na to, zda vezmeme do rukou florbalku či nikoliv. Znovu, stejně jako před rokem, se tedy setkáváme na veřejných hřištích, travnatých plochách nebo v parcích a všichni se těšíme z každého společného pohybu. Máme za sebou první tréninkový týden, který tak můžeme zhodnotit. Jak se trenérům dařila příprava tréninků při aktuálních omezeních a jak celou situaci s dětmi zvládli? Pojďme se jich společně zeptat :)

ZŠ Brána jazyků je specifická svou polohou, bylo tak nejprve potřeba najít vhodné místo pro pořádání tréninků.

‘Vše bylo v pořádku, poradili jsme si i se složitou lokalitou u Žofína, vyřešili jsme problém co se týče vycházek družiny, která se vrací v čase začátku tréninku. Děti přicházely trochu vystrašené, že nevidí všechny své kamarády, ale odcházely nadšené.

trenér David

Vzhledem k tomu, že bylo hezky tak to šlo skvěle. S mladší skupinkou jsme hráli různé hry v týmech a se starší skupinkou, protože jich bylo málo na týmy jsme zkombinovali opičí dráhu a něco na způsob kruhového tréninku.

trenérka Simča

ZŠ Ústavní má naopak k dispozici suprové venkovní zázemí.

V areálu ZŠ Ústavní trénují zároveň s námi ještě atleti a milovníci in-line bruslení. Všichni jsme rádi, že se zase něco děje. Panuje přátelská a laskavá atmosféra. V pondělí i ve čtvrtek dorazilo spoustu natěšených a usměvavých známých tváří, takže byla radost s oranžovou družinou zase vymýšlet alotria.

trenér Vašek

Na Barrandově bylo nutné spojit obě věkové kategorie dohromady. Společný trénink však zvládly na jedničku.

Děti zvládly trénink naprosto parádně, snažili jsme se po takové době dělat pravidelně pauzy, netlačili jsme tzv. na pilu. Po celou dobu jsme trénovali ve dvojicích, trénink jsme tak zvládli formou stanovišť. I tato méně tradiční forma děti nadchla a vracely se domů příjemně unavené.

trenér Tomáš

Skupina ZŠ V Rybníčkách musela hledat také nové vyhovující prostory, lokalita však nakonec nehrála žádnou roli.

Zpočátku jsem byl nervózní, ale když jsem pak viděl děti, jak jsou plné elánu a s radostí hltají každou aktivitu, tak nervozitu nahradilo nadšení. Hodina a půl utekla jako voda a náhradní program sklidil úspěch. Snad v dohledné době budeme moci zpět i do tělocvičen a zahrát si.

trenér Standa

I ZŠ Jílovská zvládla svůj trénink na jedničku.

Trénink byl fajn. Poměrně hezké počasí nám umožnilo si zahrát venku spoustu her. Ať už s míčem či bez něj, běhajíc nebo vydýchávajíc ... na každý pád příjemná změna.

trenér Ondra

ZŠ Hostivař se také dočkala svého prvního tréninku.

I když bylo na nebi zataženo, na všech sedmnácti tvářích svítily jasné úsměvy. Díky ohleduplnosti starších a nebojácným mladším se povedlo vtáhnout do dění všechny bez rozdílu věku. Povrch a velikost hřiště umožňují hrát také florbal, od příštího týdne využijeme při hrách a činnostech i hokejky.

trenér Vašek

Děkujeme všem rodičům za spolupráci při sestavování harmonogramu tréninků a pochopení aktuální situace. Trenérům patří velký díky za to, jak se rychle dokázali venkovním tréninkům přizpůsobit. Děti byly skvělé a jsme moc rádi, že si první tréninky užily.

Ocenili jsme účastníky našich virtuálních aktivit

V rámci našich společných virtuálních jsme si zatrénovali při florbalových domácích výzvách a následně jsme se vydali na dlouhou výpravu z Prahy do švédské Husqvarny. Věříme, že děti aktivity bavily a že splnily náš hlavní cíl: podpořit děti v pohybu a zůstat spolu alespoň na dálku v této stále nelehké době.

Protože jsme obě aktivity nedávno uzavřeli, čekala nás milá povinnost, a to ocenit naše aktivní účastníky. Gratulujeme všem zúčastněným, odměnu si zasloužili všichni. Certifikáty od nás obdrželi účastníci v rámci jednotlivých aktivit v těchto kategoriích:

Flobo domácí výzva:

• Hlavní cena: Jáchym Š. (ZŠ v Rybníčkách) - úspěšně splnil všechny výzvy

• Nejdelší vzdálenosti provedení: Adam B. (starší žáci)

Flobo cesta z města:

• Nejdelší zdolané vzdálenosti: Gabriela a Filip S. (elévové): 165 km, Jakub P. (ZŠ Brána jazyků): 153 km, Matěj O. (ZŠ Jílovská): 139 km

• Čestné ocenění: Veronika K. (ZŠ Jílovská), Jakub K. (ZŠ Jílovská), Adam B. (starší žáci), Mikuláš F. (starší žáci), Jakub V. (ZŠ Brána Jazyků), Matěj R. (elévové), Tomáš U. (elévové)

Ze všech zúčastněných jsme losovali výherce ponožek z naší nové speciální edice #spolunahorudolu. Kdo se stal tím šťastným? Mrkněte na video :)

Speciální poděkování patří Adamovi B. (starší žáci). který se aktivně zúčastnil obou aktivit.

Moc děkujeme všem zúčastněným, vážíme si vaší participace. Účast byla pestrá napříč různými kategoriemi a školami. Jsme rádi, že držíme spolu alespoň takto na dálku a těšíme se na shledání při dalších aktivitách s již osobní účastí.

Tým Flobo

Flobo cesta z města: Ohlédnutí za společným úspěchem

V průběhu února a března jsme se společně vydali na dlouhou virtuální cestu z Prahy do kolébky mezinárodního florbalu, švédské Huskvarny. Pojďme si společně připomenout, jak se stal náš cíl skutečností. Postupně jsme skládali jeden úsek za druhým a navštívili proslulá města několika evropských zemí. Díky 41 příspěvkům jsme zdolali 1004 kilometrů a mohli se tak radovat ze společného úspěchu. Tímto bychom chtěli poděkovat všem účastníkům cesty, bez kterých bychom tak daleko nedošli. Všichni participanti budou oceněni a zúčastní se i losování o tematickou věcnou cenu.

Infografika a video shrnuje to nejpodstatnější, co se na naší trase událo.

View fullsize

Můj Flobo příběh #11 - Marek Vágner

Jestli si někdo zaslouží titul věrného odchovance školního florbalu, pak je to právě Marek Vágner ze ZŠ Ústavní. V rámci složky Flobo Academy začal jednou týdně v přípravkách a po několika letech patří k nepřehlédnutelným postavám neligových tréninků a turnajů. Marek jednoduše ví, že všechno má svůj čas a na svůj hráčský vývoj nijak nespěchá. Postupem času vyzrál nejen ve všestranného sportovce, ale také vyrovnanou osobnost, která je duší oranžové družiny. Těžko bychom hledali většího srdcaře, jen málokdo nosí dres s takovou hrdostí. Zdá se, jako by měl Marek nekonečnou zásobárnu energie a nápadů. Žádný míček pro něj není ztracený, za každé situace se snaží vymýšlet originální řešení. Jako přirozený tahoun ukazuje ostatním cestu, jeho nadšení a zápal jsou tou nejlepší motivací nejen pro nově příchozí. Snad se i na dalších školách najdou takoví světlonoši. Je skvělé, mít v týmu člena, který se včas a s dobrou náladou přijíždí florbalem bavit. A i když někdy spoluhráče převyšuje, vždy je bere jako sobě rovné. Díky, Marku, že jsi člověk na svém místě!

1. Pamatuješ si své první florbalové krůčky s Flobem? Kdy to bylo a jak jsi se o Flobu dozvěděl?

Moje první krůčky si moc nepamatuji, protože to bylo už docela dávno. Bylo to v první třídě, kdy mi o Florbalu řekla máma a přihlásila mě. Táta mi koupil hokejku a míčky a šel jsem si zkoušet hrát na hřiště u nás před domem.

2. Kdy jsi se poprvé setkal s florbalem? Co tě na florbale nejvíc baví? Sleduješ florbalové zápasy v televizi nebo živě na halách? 

S florbalem jsem se setkal v první třídě. Na florbale mě nejvíce baví týmová hra. Je to rychlá hra, kde musím být pořád ve střehu. Není čas odpočívat, je potřeba se soustředit na hru. Florbalové zápasy nesleduji, ale baví mě je hrát. Což teď kvůli covidu bohužel nemůžeme, ale doufám, že si zase brzy budeme moct zahrát.

3. Co se ti nejvíce líbí na Flobu? 

Líbí se mi, že Flobo pořádá turnaje, kde hrajeme zápasy s jinými školami. Dostáváme diplomy (a taky odměny jako třeba šampaňské – pro děti), které si schovávám.

4. Jaký je tvůj největší florbalový zážitek a jaký máš florbalový cíl?

Můj největší zážitek je, když jsme hráli florbalový zápas. Hráli jsme o první místo a sekundu před koncem zápasu jsme dali rozhodující gól a vyhráli jsme. Bylo to napínavý zápas až do úplného konce. Náš tým měl z výhry velkou radost. Florbal mám rád a pořád mě baví. Můj florbalový cíl je se i nadále zlepšovat.

5. Které další sporty máš rád a kterým týmům fandíš?

Dále mám ještě rád fotbal (chodíme hrát občas s klukama na hřiště – když je venku hezky). Taky mě ještě baví ping pong – dokonce jsem jednou porazil tátu, což byl pro mě úspěch. V zimě jezdím rád s rodiči na hory, kde lyžuju. Ve fotbale fandím Liverpoolu.

Flobo cesta z města: Pohled z Berlína

Vážení přátelé veškeré myslitelné lokomoce, posíláme Vám virtuální pohled z Berlína, kam jsme nedávno společně v rámci akce Flobo cesta z města dorazili. Když se totiž poskládaly všechny dílčí úseky, které jednotliví členové zdolali, výsledná vzdálenost byla 286 km. Tento dopis je nejenom poděkováním za hojnou účast, ale zároveň pozvánkou na výpravu, o jejímž cíli rozhodujete Vy sami. Rozhodně totiž nekončíme a chceme jít ještě dál!

Jdete do toho s námi? Na fotky, trasy a informace o výletech (běžky, procházky, sáně, kola, boby, koloběžky, sáně, lyže, běh,...) se budeme těšit na adrese info@flobo.cz

Každý kilometr se počítá! Kam nás nohy donesou?

Můj Flobo příběh #10 - Kuba, sympaťák napořád vtažený do hry

V sérii článků o holkách a klucích, kteří spojili většinu svojí školní docházky s florbalem, nesmí chybět Kuba Pozniak z Brány Jazyků. Dnešní portrét je o to zajímavější, že i když se Kuba vydal na roční zkušenou za oceán, po návratu z Kanady plynule ve svém Flobo příběhu pokračoval. Jednou z jeho úžasných vlastností je umění vžít se do role s opravdovým zápalem, ať už je ve školní tělocvičně nebo na jiném sportovišti. Strašně rád střílí góly a umí je náležitě oslavit. Díky bohaté fantazii jsou pro něj hry a cvičení silným zážitkem, málokdo svádí souboje s imaginárními soupeři s takovou vervou, jako Kuba. Je radost sledovat, jak se vytrvale a trpělivě potýká s novými výzvami. Přemýšlí o věcech v souvislostech, před problémy neutíká, ale snaží se je řešit. Soběstačný a samostatný parťák považuje za samozřejmé pomáhat tam, kde je to zrovna třeba. Svoje postupem času nabyté přednosti nepoužívá jen k vlastnímu zvýhodnění, vždycky se snaží, aby prospěl celku. Kubo, držíme Ti palce, abys byl dál tím pohodovým smíškem, pro kterého slovo „nejde“ neexistuje!

1. Pamatuješ si své první florbalové krůčky s Flobem? Kdy to bylo a jak jsi se o Flobu dozvěděl?

O Flobu jsem se dozvěděl, když jsme ve škole hledali kroužky, na který bych mohl chodit a našli jsme tam FLOBO na nástěnce a mě to přišlo dobrý tak jsem se přihlásil. Nepamatuju si na první krůčky, ale pamatuju si, že jsem měl trenéra Vaška.

2. Kdy jsi se poprvé setkal s florbalem? Co tě na florbale nejvíc baví? Sleduješ florbalové zápasy v televizi nebo živě na halách?

Asi v první třídě jsem se setkal s florbalem. Na florbale mě baví, že se daj hrát zápasy, ale taky se daj naučit nějaký trýčky. My nemáme televizi, takže nemůžu sledovat florbal, ale kdybychom měli televizi, tak bych se asi koukal.

3. Co se ti nejvíce líbí na Flobu?

Že jsou zápasy 4 ročně a taky jsou campy, výlety a další srandičky.

4. Jaký je tvůj největší florbalový zážitek a jaký máš florbalový cíl?

Můj největší zážitek byl, když jsme vyhráli 2. místo a můj cíl je jednou vyhrát 1. místo.

5. Které další sporty máš rád a kterým týmům nebo sportovcům fandíš?

Mám rád Aikido a taky rád jezdím na kole, ale taky mě baví i fotbal a sjezdovky. Jakýmu týmu fandím? Samozřejmě že Bráně Jazyků, jakýmu jinýmu.

Flobo cesta z města

Pro všechny členy Floba jsme připravili individuální aktivitu, která nás bude vzájemně spojovat. Pojďme ve světě domácí výuky a homeofficů vyrazit ven! Kolik toho dohromady dokážeme nachodit, najezdit, nabruslit či našlapat? To záleží jen a jen na nás všech. Budeme rádi, když se do projektu Flobo - cesta z města zapojíte a budete s námi sdílet nejen překonané vzdálenosti, které budeme poctivě evidovat, ale rovněž i fotografie, videa či do mapy zanesené záznamy tras. Vše prosím sdílejte prostřednictvím emailu na info@flobo.cz

Dovolte nám celý projekt představit ve videu a popisku u něj.

Věříme, že se společně dorazíme k dnes nepředstavitelným cílům!

Můj Flobo příběh #9 - Mikuláš Fara

Dalším velkým srdcařem, který již mnoho let obléká oranžový dres, je starší žák Mikuláš. I on se vyznačuje svým nepopíratelným talentem a natolik potřebnou univerzalitou. Miky je přesně ten typ hráče, který je schopný kdykoliv úspěšně zaskočit na jakékoliv herní pozici. Na hřištích se prohání s florbalkou a míčkem již od roku 2013. Díky své přátelské povaze, technickým dovednostem a přirozené zarputilosti má v týmu nezastupitelnou pozici. Miky je na hřišti vždy tam, kde má být, umí s velkým přehledem řešit vzniklé situace a zároveň úspěšně pomáhá spoluhráčům dosahovat společných cílů. Spoluhráče podporuje i na střídačce, zápasy umí pořádně prožívat. Do všeho jde s nadhledem, pokorou, velkým odhodláním a vyznačuje se velkou pracovitostí. Mezi mantinely se zkrátka cítí jako ryba ve vodě. I Mikuláš toho s Flobem zažil opravdu spoustu, je pravidelným účastníkem týmových akcí a podepsal se pod několika florbalovými úspěchy. Díky jeho osobnostním i hráčským charakteristikám nepochybujeme o tom, že v budoucnu přidá další. Předpoklady k tomu bez pochyby má. Florbalem se zkrátka baví a jsme si jisti, že ho zápal a nadšení jen tak neopustí.

1. Pamatuješ si své první florbalové krůčky s Flobem? Kdy to bylo a jak jsi se o Flobu dozvěděl?

Moje první krůčky s Flobem byly na prvním tréninku a moc si toho z něj nepamatuji, ale vím že jsem si to užil. O Flobu jsem se dozvěděl z letáku v družině. A řekl jsem si, že bych to mohl zkusit.

2. Kdy jsi se poprvé setkal s florbalem? Co tě na florbale nejvíc baví? Sleduješ florbalové zápasy v televizi nebo živě na halách?

Moje první florbalové kroky byly, když mi mamka koupila florbalku a já si pak s ní celé odpoledne hrál.

3. Co se ti nejvíce líbí na Flobu?

Pohyb a kamarádi, to jsou dvě nejdůležitější věci, a jinak asi obstojné vedení.

4. Jaký je tvůj největší florbalový zážitek a jaký máš florbalový cíl?

Můj největší zážitek je, když jsem si rozsekl hlavy o háček, bylo mé první a asi i poslední florbalové zranění. Žádný přesný cíl nemám, ale rád bych se co nejvíce zdokonaloval a zlepšoval.

5. Jaké jsou tvé jiné koníčky? Jakými aktivitami trávíš volný čas, když zrovna nehraješ florbal?

Mezi ostatní koníčky u mě patří třeba pink ponk, který na akcích Floba taky často hraji, dál je to třeba hraní počítačových her nebo turistika.

Flobo highlights 2020

Jaká byl rok 2020 v podání Floba? I přes to, že nám během pandemie nebylo umožněno prožít plnohodnotnou sezónu a museli jsme si tak odříct notnou dávku florbalové radosti, pojďme se společně podívat na to, co jsme vše stihli prožít i za nepříznivých okolností. Nebylo toho totiž vůbec málo. Přehled těch nejzajímavějších událostí vám přinášíme v našem příspěvku Flobo highlights 2020. Usaďte se tedy s námi ještě naposledy v tomto roce a pojďme se společně ohlédnout za všemi zážitky a radostmi, které nám tento krásný týmový sport přinesl.

Všem hráčům, rodičům, trenérům a fanouškům přejeme jen to nejlepší do nového roku a těšíme se, až se společně znovu setkáme při našich týmových aktivitách.

Můj Flobo příběh #8 - Natálie Kadičová

Dlouhodobá snaha představit stabilní články napříč rozvětvenou rodinou Academy pokračuje příběhem Natálky Kadičové. Její Flobo příběh psaný energickými tahy nepřetržitě od roku 2018 je jeden z nejvýraznějších, které se na ZŠ Hostivař rozvinuly. Když si před lety trenér Kuba Štefek vyzvedával skupinu připravující se na historicky první lekci florbalu v doposud hokejbalem ovládaném prostředí, možná ani sám netušil, jak dobrodružná cesta všechny čeká. Mezi nováčky byla také Natálka-vnímavá, bystrá a pohotová slečna s neobyčejným herním myšlením. Stejně, jako jí dlouhé kudrnaté vlasy a pronikavý, přátelský úsměv činí nepřehlédnutelnou na chodbách, zaplní pohybem vyjadřujícím živelnou radost celou tělocvičnu. Díky všestrannému pohybovému základu a zdravému sebeprosazení se přirozeně uplatňuje při hrách a soutěžích. Naty se rychle sžila s náčiním a hokejka jí rozhodně nepřekáží, naopak její technické provedení je báječná podívaná. Nejlepší ze všeho je, že ať už na tréninzích či turnajích, Naty z věcí nedělá vědu. Do přítomného okamžiku dává srdce a s tím, jak to dopadne, si neláme hlavu. Natálko, doufejme, že bude tmavomodrý florbalový hostivařský svět dál vytvářet zázemí všem, kdo v plném zápalu mnohdy nevědomky sílí a rostou.

I Natálku jsme zpovídali ohledně jejích florbalových začátků.

1. Pamatuješ si své první florbalové krůčky s Flobem? Kdy to bylo a jak jsi se o Flobu dozvěděla?

Natálie: O florbalu jsem se dozvěděla z informačního letáčku od paní učitelky ve škole.

2. Kdy jsi se poprvé setkala s florbalem? Co tě na florbale nejvíc baví? Sleduješ florbalové zápasy v televizi nebo živě na halách?

Natálie: S florbalem jsem se setkala ve škole. Baví mě trénování a zápasy. Občas sleduji florbalové zápasy v televizi.

3. Co se ti nejvíce líbí na Flobu?

Natálie: Na Flobu se mi líbí hraní s kamarády, turnaje a přátelský přístup trenéra Kuby.

4. Jaký je tvůj největší florbalový zážitek a jaký máš florbalový cíl?

Natálie: Největší zážitek je pro mě turnaj. Můj cíl je, snažit se hrát co nejlépe.

5. Které další sporty máš ráda a kterým týmům nebo sportovcům fandíš?

Natálie: Mám ráda florbal a fotbal. Fandím Slavii.

Historie turnaje Academy Tour – 2. část: Malí florbaloví hrdinové

Jak vznikala myšlenka celého turnaje Academy Tour a jak vypadaly jeho začátky, jsme si popsali v přechozím díle průvodce historií turnaje. Nyní se postupně dostaneme až k soudobé podobě turnaje.

Formát turnaje se poměrně dlouho optimalizoval, dokonce se jednou experimentovalo se systémem každý s každým. Takový turnaj byl však na celý den a momentum se rozplynulo, namísto toho, aby byla všechna energie koncentrována do tří hodin.

Od roku 2017 se začíná stabilizovat i složení zúčastněných týmů. Spřátelené kluby se turnaje postupně neúčastní a celý turnaj se stává téměř čistě záležitostí školních týmů Flobo Academy. Jednak nám postupně začínalo školních academy týmů přibývat, ale hlavně bylo naším cílem usměrnit celkovou atmosféru turnaje a zachovat mu pohodový ráz s možností dětí projevovat se, dát jim prostor bez jakéhokoliv stresu z chyb a neúspěchu. Došli jsme k závěru, že se nám to povede jen tehdy pokud se budou účastnit námi vedené celky s osvojenou filosofií.

Turnaj se tak v dnešní době stává čistě záležitostí školních týmů Flobo Academy, které mají jedinečnou možnost setkat se čtyřikrát do roka a společně zažít tento florbalový svátek. Účastní se vždy v mladší kategorii (1.-2. třída) a starší kategorii (3.-5. třída). V roce 2019 jsme zkusili hrát dokonce na třech hřištích tak, aby si děti co nejvíce zahrály bez jakýchkoliv prostojů.

Turnaje se vždy snažíme doprovázet různými soutěžemi a aktivitami tak, aby děti čas strávený na turnaji co nejlépe využily.  Dále je vždy nachystán náš fanshop, máme dokonce vlastní catering. Bufet u Lujdy a Vejdy je neodmyslitelnou součástí všech turnajů. Holky svojí svačinářskou živnost provozují jen na našich turnajích a soustředěních a vždy to stojí za to.

Děti si z turnajů odnesou především spoustu emocí a zážitků, ale také jsou všechny týmy za svou snahu odměny. K turnaji tak patří diplomy, sladkosti i již legendární dětské rychlé špunty. V jednu dobu jsme zkoušeli odměňovat družstva dorty, což se většině účastníků vrylo do paměti jako jeden z nejvýraznějších prožitků.

Od roku 2015 turnajů Academy Tour proběhlo již 19, poznali jsme tak 38 celkových vítězných týmů, ale žádné poražené.

Vašek, šéftrenér klubu, hodnotí myšlenku a koncepci celého turnaje: „Turnaj Flobo Academy byl naším snem, protože sportovní působení na jednotlivých školách je především o zážitcích a společně stráveném čase. Chceme všem zúčastněným ukázat, že florbal je zábava i mimo zdi domovské tělocvičny. Snažíme se navodit atmosféru, kde jsou všechny děti hlavními hrdiny kvůli svému vystoupení, nehledě na výsledek. Proto připravujeme akci, kde jsou rozhodčí, rozpisy, mantinely a velké branky. Jde o názornou ukázku, že hrát je důležitější než vyhrát a dobrý pocit si může z haly odnést každý. Hráči, rodiče i trenéři.“

Turnaj Academy Tour prošel za tu spoustu let přirozeným vývojem, naše původní myšlenka však přetrvává a sen žije dál. Věříme, že turnaj přinese i v budoucnu našim hráčkám a hráčům další spoustu florbalové radosti a nezapomenutelných zážitků.

Můj Flobo příběh #7 - Lucie Turčániová

Dámy a pánové! V duchu takového oslovení je nám ctí, že můžeme v rubrice Můj Flobo příběh nahlédnout také do dívčích řad kroužků Academy. Lucinka je mnohaletou hráčkou na ZŠ Brána Jazyků. Tahle bezproblémová mladá slečna si na začátku své školní docházky oblíbila florbal a vůbec si neláme hlavu s tím, že hraje za převážně klučičí partu. Moc dobře totiž ví, co chce a nemá potřebu na sebe strhávat pozornost, protože za ní místo slov mluví mnohem přesvědčivěji činy. Je otevřená všemu, ničeho se nebojí.  Může skákat ze žebřin do duchny nebo celý trénink chytat starším spoluhráčům - pořád si bude dění užívat s rošťáckým pohledem a uvolněným výrazem ve tváři. Lucinka prakticky nikdy nechybí, to už by musela být vážně komplikovaná překážka, která by jí o florbal připravila. Stejně tak zdobí turnaje Academy Tour, kde je klidnou a platnou členkou světle modré družiny reprezentantů z Prahy 1. Snad se tělocvična na Vojtěšské brzy otevře, aby se tu mohla s hokejkou prohánět elegantní, ale plně soustředěná odchovankyně Lucinka!

1. Pamatuješ si své první florbalové krůčky s Flobem? Kdy to bylo a jak jsi se o Flobu dozvěděla?

Lucie: O florbalu mi řekla máma v 1. třídě, když jsme vybíraly z kroužků ve škole. Dřív tam chodila starší ségra a já to chtěla taky zkusit. První trénink si nepamatuji, ale vím, že se mi líbil trenér a byla fajn parta.

2. Kdy jsi se poprvé setkala s florbalem? Co tě na florbale nejvíc baví? Sleduješ florbalové zápasy v televizi nebo živě na halách?

Lucie: Poprvé jsem se potkala s florbalem na kroužku. Zápasy nesleduji.  Nejvíc mě baví hrát zápasy a nejmíň rozcvičky. 

3. Co se ti nejvíce líbí na Flobu?

Lucie: Líbí se mi, že to (florbal) můžou hrát kluci a holky dohromady. Potom se mi líbí, že máme svoje dresy s vlastním číslem a jménem a k tomu mám ještě mojí očíslovanou láhev na pití.

4. Jaký je tvůj největší florbalový zážitek a jaký máš florbalový cíl?

Lucie: Nejlepší zážitek je, když jsme na turnaji skončili na 3. místě. Chtěla bych jednou vyhrát opravdovou medaili nebo pohár a hrát i jako velká a pak být trenérkou. 

5. Které další sporty máš ráda a kterým týmům nebo sportovcům fandíš?

Lucie: Fandím Spartě v hokeji i fotbale. Už 2. rok chodím ve škole na judo. V létě jsem začala hrát tenis a baví mě, a taky ráda plavu, jezdím na kole, lyžuji a v lyžování fandím Ester Ledecké. 

Historie turnaje Academy Tour – 1. část: Zrození společného snu

Turnaje Academy Tour jsou již dlouhá léta neodmyslitelnou součástí Floba a pro účastníky našich florbalových kroužků patří k vrcholům celé florbalové sezóny. Vždy čtyřikrát do roka se všechny děti školních týmů sejdou a sehrají společně několik utkání v přátelské atmosféře, podporovány trenéry a rodiči. Jak však vznikala původní myšlenka celé koncepce a jak se turnaj od samého počátku vyvíjel? Abychom odpověděli na tyto otázky, musíme se vrátit o několik let zpět.

První turnaj Academy Tour se konal na ZŠ Campanus v prosinci roku 2015, hrálo se v kategorii přípravky a elévové. Později byly tyto kategorie přejmenovány na mladší a starší Academy. Premiérového turnaje se zúčastnily v přípravkách tři týmy – ZŠ Ústavní, ZŠ Jílovská a ZŠ Brána Jazyků. Čtyři týmy v elévech tvořily ZŠ Ústavní, 101. Sportovní, ZŠ Brána Jazyků a Sokol Spořilov. Kategorie elévů tak byla zastoupena i jinými týmy než našimi školními Academy. Všechny tyto týmy však pojilo vřelé přátelství mezi trenéry a vedoucími klubů. Sokol Spořilov byl domovskou organizací šéftrenéra Vaška, se 101. Sportovní měl náš klub vždy nadstandartní vztahy.

Následující sezónu se řady účastníků turnaje rozšířily nejen o další školní týmy Flobo Academy, ale také o další spřátelené kluby. Až z Jižních Čech k nám dojížděl klub FbC Spartak Kaplice, skupinu kroužků doplnil tým ze ZŠ Psáry, a také ze ZŠ Ohradní. Věhlas turnaje se rozšířil až na Moravu a od roku 2016 se pravidelně účastnil ve straší kategorii i tým Doloplaz, kterého pojila s Flobem společná filozofie vedení dětí.

První roky života Academy Tour hodnotí šéftrenér klubu Vašek: „Všichni trenéři včetně jejich kamarádů myšlence společných turnajů fandili. Stalo se dokonce i to, že nám přišel s pískáním pomáhat Lukáš Jakoubek, v té době soudcující nejvyšší mužskou soutěž v Rakousku. Doplnění dalšími družstvy bylo především kvůli zajištění dostatečného počtu soupeřů a utkání. Přišlo nám líto nevyužít potenciál akce naplno a nabízeli jsme herní vyžití všem, kdo o něj mohl mít zájem.“

V následujících sezónách se formát malinko mění, hlavní myšlenka však přetrvává. Další vývoj a zajímavosti tohoto unikátního turnaje popíšeme ve druhé části příběhu.

Můj Flobo příběh #6 - Pavel Bajer

Profil hráče: Věčně optimistický, týmový hráč a srdcař, který to má v hlavě vždy dobře srovnané. Tyto vlastnosti zdobí staršího žáka Pavla, který se i přes svůj věk, spadající stále do kategorie mladšího žáka, úspěšně prosazuje ve vyšší kategorii. Vždyť na svém prvním turnaji starších žáků hned skóroval a přidal další asistence. Všem tak znovu ukázal, že se s ním musí vždy počítat. Pavel umí být přesně na tom místě, na kterém má být, v ten správný čas. V pětkovém florbale se ihned zabydlel na pozici útočného křídla, kde mu to nejen dobře pálí, ale hlavně dokáže poměrně přesně najít své spoluhráče a patří tak k úspěšným tvůrcům útočné hry. Díky svým osobnostním vlastnostem, obrovskou vůlí a snaze má velké předpoklady k tomu se úspěšně posouvat výš. Sám říká, že jeho vzorem jsou všichni hráči, kterým jde florbal lépe než jemu. A to vypovídá o mnohém. Pavel má v týmu nezastupitelnou pozici a i on, stejně jako ostatní jeho spoluhráči, oplývá svým osobitým herním stylem, kterým je výborně doplňuje. A to je přesně to, co tvoří Flobo a co bychom od našich hráčů chtěli. Zůstat svůj, být týmovým hráčem s osobitým charakterem a tím tvořit super partu. A to přesně Pavel do puntíku splňuje.    

Jak vypadaly Pavlovy florbalové začátky? Dozvíte se v rozhovoru, který si pro nás připravil.

1. Pamatuješ si své první florbalové krůčky s Flobem? Kdy to bylo a jak jsi se o Flobu dozvěděl?

Pavel: O Flobu jsem se dozvěděl v první třídě ve škole, kde nám bylo Flobo představeno. Byl jsem strašně rád, když jsem se naučil trochu driblovat a nahrávat.

2. Kdy jsi se poprvé setkal s florbalem? Co tě na florbale nejvíc baví? Sleduješ florbalové zápasy v televizi nebo živě na halách?

Pavel: S florbalem jsem se  setkal poprvé ještě předtím, než jsem začal chodit na Flobo. Byl jsem na zápase přítele mojí sestřenice a celá atmosféra v hale mi připadala úžasná. Na florbale mě nejvíc baví týmový duch tohoto sportu. Florbal sleduji v televizi.

3. Co se ti nejvíce líbí na Flobu?

Pavel: Kromě samotné hry se mi líbí akce, které pro nás vymýšlí trenéři.

4. Jaký je tvůj největší florbalový zážitek a jaký máš florbalový cíl?

Pavel: Největším dosavadním florbalovým zážitkem pro mě byla Nisa Open, tam se mi hodně líbilo. Za svůj cíl považuji vypracovat se a pořád se zlepšovat.

5. Jak trávíš čas bez florbalu? Co ti z florbalové sezóny nejvíc chybí?

Pavel: Místo tréninku hrajeme u babičky na vesnici hokejbal, chodíme na dlouhé vycházky do přírody, naštěstí nemusím být celou dobu v Praze. Z florbalové sezóny mi chybí snad úplně všechno, tréninky, kolektiv, trenéři, zápasy. Už abychom zase pokračovali.

Můj Flobo příběh #5 - Adam Barchánek

Profil hráče: Technicky i fyzicky skvěle vybavený hráč, a především nepostradatelný spoluhráč, který zapadne do každé florbalové party - tím vším je starší žák s číslem 55, Adam. Další hráč Floba vyznačující se svým osobitým a na hřišti nepřehlédnutelným stylem, motající hlavy soupeřům, oplývající vždy velkou pokorou ke všem, kteří ho na turnajích a trénincích obklopují. Adam je velký dříč, do všeho jde na plno, nikdy nic ani trošku neodflákne, a i proto se tak rychle učí novým dovednostem, a posouvá se vpřed. Vždy dokáže do každé vykonané činnosti přinést něco navíc, něco svého. Je jedním z těch hráčů, kteří umí na hřišti florbalově přemýšlet, což z něj dělá v kombinaci s jeho technickými schopnostmi nesmírně platného a produktivního hráče. Adam je součástí Flobo rodiny již dlouhých 7 let a patří k vůbec těm nejdéle hrajícím pod naší značkou. I on toho tedy již zažil s týmem a florbalem spoustu. O svých zážitcích se s námi podělil v rozhovoru.

1. Pamatuješ si své první florbalové krůčky s Flobem? Kdy to bylo a jak jsi se o Flobu dozvěděl?

Adam: Bylo to v první třídě v říjnu 2013, když jsem začal chodit do přípravky Floba. První rok jsem se zúčastnil dvou turnajů a v dalším roce jsem už hrál za elévy.  K florbalu mě přivedla máma, protože se jí tento sport velice zamlouval a mně se také líbil.

2. Kdy jsi se poprvé setkal s florbalem? Co tě na florbale nejvíc baví? Sleduješ florbalové zápasy v televizi nebo živě na halách?

Adam: Bylo to právě v první třídě v přípravce Floba. Líbí se mi, že florbal kombinuje techniku, rychlost, spolupráci a emoce. Také není moc náročný na vybavení a dá se trénovat kdekoliv. Několik živých zápasů jsem viděl spolu se svým dědou, v roce 2018 jsem byl i na MS v Praze. Ale častěji se dívám na přenosy v televizi a na internetu sleduji i výsledky domácí i zahraničních lig.

3. Co se ti nejvíce líbí na Flobu?

Adam: Líbí se mi, že jsme malý klub, který dává možnost hrát všem. Jsme dobrý kolektiv, snažíme se navzájem podporovat a máme radost ze společného úspěchu. Naší výhodou je, že máme skvělé trenéry, kteří nám předávají nejen florbalové zkušenosti a také dbají na slušné chování nejen při sportu.

4. Jaký je tvůj největší florbalový zážitek a jaký máš florbalový cíl?

Adam: Nezapomenutelný zážitek mám z turnaje elévů ve Staré Boleslavi. Těsně před koncem zápasu jsme prohrávali o gól a rozehrávali jsme standardní situaci ze soupeřova rohu. Rozhodli jsme se odvolat brankáře a pokusit se zápas vyrovnat. Na hřišti jsme byli já, Filip Forejt, Franta Kasa a čtvrtého si nevybavuju. Filip místo nahrávky poslal míček přes celé hřiště na naši branku. Všichni strnuli a nevěřícně zírali na míček, který se pomalu, bez zásahu některého z nás, dostal do branky.

Jednou bych chtěl hrát florbal na vysoké úrovni, abych se mohl dostat do reprezentace.

5. Jak trávíš čas bez florbalu? Co ti z florbalové sezóny nejvíc chybí?

Adam: Většinou chodím s kamarády ven hrát fotbal, ale také hraju na počítači a koukám na televizi. Chybí mi tréninky a zápasové vytížení. Doma bohužel trénovat nemohu, ale jezdím na chalupu, kde si občas zatrénuji.

Flobo domácí výzva - týdenní úkol #3 - Flobo hattrick výzva

Týden nám znovu uplynul jako voda a my přicházíme s další Flobo domácí výzvou. Ještě nějakou dobu se budeme muset poprat s tréninky doma, proto vám nabízíme další variantu zlepšování florbalových dovedností. Čepice se brzy stanou běžnou součástí našeho šatníku, proč je tedy nevyužít i k tréninku :) Znovu si výzvu můžete modifikovat, mladším hráčům na příklad doporučujeme postavit si míček na čepel rukou.

Pravidla výzvy Flobo hattrick: Starší hráči naberou míček na čepel bez pomoci, mladší si mohou pomoci rukou a vyhodí jej do vzduchu. Cílem výzvy je chytit vyhozený míček do čepice, kterou však musí mít hráči před vyhozením nasazenou na hlavě.

Pomůcky: Florbalka, míček a čepice.

Děkujeme všem, kteří se podílí na našich online trénincích. Vaše videa jsou nedílnou součástí naší snahy povzbudit děti k pohybu. Všechny předchozí výzvy a jejich modifikace naleznete na našich sociálních sítích.

Můj Flobo příběh #4 - Filip Staroba, Flobo gentleman

Mirek Dušín florbalového světa existuje! Nosí na dresu číslo 6, na tváři veliký úsměv a jmenuje se Filip Staroba. Lakmusový papírek na vše nečestné a nesportovní se do věcí pouští s vervou a srdcem na dlani. Netečnost a nezájem v jeho slovníku nehledejte. I když Filip není zrovna mezi prvními převlečenými v šatně, můžete se spolehnout, že nejdřív ze všech přispěchá v případě potřeby na pomoc. Do posledního dechu hýří nadšením a oživuje dění jako skutečný akční hrdina. V první třídě se Filda přidal ke smečce oranžových tygrů ze ZŠ Ústavní a již čtvrtým rokem vystupuje jako vzorná kočkovitá šelma. Jako správný starší bráška je parťákem nejen pro ségru Gábinku, která kráčí v jeho florbalových šlépějích. Na nikoho se nepovyšuje, před nikým se neponižuje. Ví, kdy je čas zábavy a odpočinku. Hlavně však zůstává za všech okolností sám sebou, což mu, jak všichni pevně věříme, vydrží napořád. Fildo, díky za ryzí sportovní gentlemanství!

1. Pamatuješ si své první florbalové krůčky s Flobem? Kdy to bylo a jak jsi se o Flobu dozvěděl?

Filip: Na úplně první krůček si nepamatuji, ale velice živě si pamatuji na úplně první FLOBO turnaj, kde jsem zažil úžasnou atmosféru a podařilo se nám vyhrát dort. O Flobu jsem se dozvěděl z nástěnky u nás ve škole – byl jsem prvňáček a rozhodoval jsem se, co budu dělat ve volném čase.

2. Kdy jsi se poprvé setkal s florbalem? Co tě na florbale nejvíc baví? Sleduješ florbalové zápasy v televizi nebo živě na halách?

Filip: S florbalem jsem se poprvé setkal na FLOBO tréninku, kde jsem zjistil, co to je za sport a že se hraje s hokejkou. Na florbale mě nejvíc baví právě hra s hokejkou a běhání. Florbal jsem viděl v televizi jednou a živě jsem se na zápas ještě nikdy nebyl podívat, ale doufám, že až nám to situace dovolí, budu se moci jít podívat, jak hrají profesionálové.

3. Co se ti nejvíce líbí na Flobu?

Filip: Na FLOBU se mi líbí přátelská atmosféra. Nikdo na nás nekřičí, hlavním cílem je, si hru užít. Moc mě baví i všechny aktivity, které FLOBO pořádá. Už se moc těším, až budeme zase moci něco podniknout. 

4. Jaký je tvůj největší florbalový zážitek a jaký máš florbalový cíl?

Filip: Právě největší florbalový zážitek byl první florbalový turnaj, moc rád na něj vzpomínám. Mým florbalovým cílem je být co nejlepší – dobře bránit, aby nám nikdo nedal gól a nahrávat.

5. Které další sporty máš rád a kterým týmům nebo sportovcům fandíš?

Filip: Rád běhám dlouhé tratě – klidně si zaběhnu i 5 km, jezdím na kole a hraju fotbal. V televizi rád fandím v tenisu Petře Kvitové nebo se rád dívám na reprezentační zápasy ve fotbale, basketbale nebo hokeji.

Flobo domácí výzva - týdenní úkol #2 - Dvě plastové lahve

Naše série týdenních výzev pokračuje druhou výzvou s názvem - Dvě plastové lahve. Po premiérové týdenní výzvě s hrncem, která se povedla např. Adamovi nebo Jáchymovi, přicházíme s dalším úkolem. Svá videa můžete posílat znovu celý příští týden.

Kdo trefí obě plastové lahve jednou střelou odrazem míčku od jedné do druhé?

Pravidla výzvy se dvěma flaškami: Naplň si dvě plastové láhve vodou, postav je od sebe do vzdálenosti zhruba dvou vlastních stop a vystřel z libovolné vzdálenosti tak, aby se míček odrazil od jedné do druhé.

Pomůcky: Dvě plastové lahve s vodou, florbalka a míček.

Cíl: Kdo se trefí a z jaké vzdálenosti?

Všechny předchozí výzvy najdete v článcích na našem webu a na sociálních sítích. Budeme se těšit na vaše zaslaná videa a děkujeme všem zúčastněním.