Díky strhujícímu vítězství v penaltovém rozstřelu uplynulého finálového klání turnaje starších žáků v Krči vyjela nejstarší družina Floba poměřit síly se soupeři o třídu vyšších kvalit do Kostelce. Jak trefně poznamenal jeden z přítomných trenérů, i přesto, že pět ze šesti týmu bylo ryze pražských, kvůli územní příslušnosti pořadatelů opustila soutěž svoje obvyklé teritorium. Když už se všichni bojeschopní dokázali vyrovnat s nezvykle brzy nastaveným budíkem, bylo třeba ještě vstřebat skutečnost, že nemoc vyřadila ze hry dvě stálice základní sestavy. Na nedělním menu byly stědré a nešizené herní porce. Na úvod jsme skřížili meče s rezervním týmem Vos. Hlavně na začátku zápasu to kolem naší brány hučelo jako v úlu, soupeřovy útoky posílené výpomocí z "áčka" byly drtivé. Nápor se podařilo ustát bez úhony a do konce poločasu jsme si dokonce párkrát nesměle potřásli pravicí s madam ofenzivou. V druhém dějství se sice rychle měnilo skóre v náš neprospěch, nicméně hra se až do konce přelévala ze strany na stranu a vyrovnání bylo na dosah ruky. Gól se vstřelit nepodařilo, i tak jsme opouštěli hřiště s pocitem, že soupeř nebyl nad naše síly. Výsledková matematika byla prostá jako vždy, cesta do zóny bezpečně vzdálené od sestupových vod vedla přes skalp Panthers B. První polovina ve znamení rozvážné, místy profesorské kombinace a vydřeného navyšování vedení. Druhá část plná zbytečných chyb a uspěchaných rozhodnutí rezultovala ve zbytečné zdramatizování se štastným koncem 3:1. V utkání o bronz nasadili domácí kostelečtí vlci po výjimečných leč suverénně proměněných příležitostech k trháku na 3:0 a slabší povahy byly zralé na ručník. Týmový duch nenechal potápějící loď na holičkách a pomohl zmobilizovat poslední zbytky sil k boji proti bramborové hrozbě. Krůček po krůčku, minutu po minutě přejímalo Flobo otěže hry, až dokonale ovládlo dění na hřišti. Dařilo se anulovat dvě největší protivníkova esa a kolektivní maximální výkon zásoboval pravidelně brankáře nepříjemnými pozdravy. Při rozdílové brance na 4:3 jsem podvedomě sahal na neexistující klobouk, protože akce si zasloužila absolutorium. Takovou koncentraci taktické disciplíny, hráčského uvažování a zabijáckého instiktu místní hala dlouho neviděla. Když se míček uvelebil pod břevnem poté, co byla dlouhá křižná přihrávka neomylně usměrněna z první na cíl, uvědomil jsem si, že pokud navážeme na předchozí výkony, nemusí být nynější koš konečnou zastávkou.
Kluci, děkuju!
Vašek