Starší žáci cestovali v neděli za další porcí zápasů do Stochova. Těsně před cílovou zastávkou byla trasa prodloužena kvůli uzavírce mostu, takže v čase původního srazu nebyl v hale skoro nikdo. Zdlouhavá objížďka předznamenala vývoj celého herního dne. Horkou jehlou šité rozběhání se ukázalo být nedostatečnou prevencí proti „rannímu syndromu“, takže jsme si vymodlené vítězství připsali jen díky přístupu výběru ze Slaného, který chtěl vyhrát snad ještě méně než my. Ve snaze vymanit se z tradičního dopoledního prokletí, kvůli kterému zůstávají naše dovednosti a um pečlivě skryty před zraky diváků, jsme zahájili druhé vystoupení s maximálním nasazení. O to víc nás mrzelo, že jsme opouštěli hřiště se sklopenými hlavami, protože předvedený výkon by zasloužil ocenění v podobě triumfu. Soupeř z Davle přetavil obě větší šance v góly a my jsme se chystali na zápas o třetí místo. Pomyslný bronz nám nakonec přihrál do klína odevzdaný Falcon, jehož hráči se rozhodně ráno neprobudili v bojovném rozpoložení. Flobo sice konečně předvedlo pohlednou kombinační hru a s chutí si zastřílelo, já jsem se ale nemohl ubránit pocitu, že bych příště raději oslavoval za zvuku burácení oranžového speciálu, než s vypětím všech sil tlačil do cíle oprýskanou mašinu s defektem.
V.