Je středa odpoledne. Listuji seznamem hráčů a snažím se vymyslet, komu bych ještě mohl nabídnout účast na úvodním turnaji elévů v letošní sezóně. Oproti minulým ročníkům začíná liga dřív než pravidelné tréninky. Hokejka leží ještě v mnoha případech pod věcmi z prázdnin, což je naprosto v pořádku, ale pozvolný přechod do běžného školního fungování celou věc neusnadňuje. Díky vstřícnému jednání oslovených rodičů se mi nakonec daří zajistit dostatek dětí tak, abychom se sešli alespoň v minimálním požadovaném počtu. Přesto se v sobotu ráno nedokážu zbavit nepříjemného pocitu, že okolnosti stály v cestě svobodnému rozhodování. Zazní úvodní hvizd a já myslím na to, že Flobo bylo vždycky hlavně o sdílené radosti. Mladíci v oranžovém však připravili všem přítomným milé překvapení. Žádná ustrašená skupina, ale sebevědomí a nadšení hráči se za hlasitého vzájemného povzbuzování baví florbalem. Zkušenejší trpělivě radí nováčkům a díky týmové hře se každý maximálně baví. Uvolněným tanečním krokem jsme doskotačili až do finále. Po vypjatém duelu museli kluci chvilku přemáhat zklamání, nakonec se jim spokojený úsměv vrátil, protože předvedený výkon neměl chybu. Zvládli se obětovat pro tým při střídání na brankářském postu. Soustředili se na hru a nenechali se rozptýlit výroky rozhodčích a trenérů. Podařilo se jim v praxi předvést ideální fungování mládežnického sportovního oddílu a já byl pyšný, že můžu být součástí.
Díky, těším se na každé další příště!
Vašek