V prvním zápase s Vinohrady B jsme dostali jen jeden smolně ztečovaný gól, což je ve florbale hodně dobré, ale bohužel jsme žádný nedali. V první půli jsme spíše jen bránili, až ve druhé jsme se dostali i k pár šancím, ale neproměnili. Dobříš, se kterou jsme hráli druhý zápas, sice Vinohrady porazila a měla být teoreticky těžším soupeřem, ale na hřišti to vypadalo úplně jinak. Dokázali jsme si nabíhat do volných prostorů a využít je, byla radost vidět akce, kdy nejednou padl gól po kombinaci nahrávek nejméně tří hráčů (k tomu dvě nahrávky měl i Táďa :) ). Konečný výsledek 8:1 byl odměnou za předvedenou hru a poslal nás do finále turnaje. Tam jsme potkali tým Allienů. Byl to boj, hra byla velmi vyrovnaná a když dal jeden tým gól, druhý rychle odpověděl. Na poslední zápas jsme měli do pole jen 8 hráčů a klobouk dolů před nimi, jak zápas zahráli. My jsme hráli týmověji, soupeře zachraňoval jeden individuálně herně zdatný hráč. Přesto, že jsme ho mockrát "vymazali" díky skvělému nasazení, tak se přeci jen nakonec párkrát prosadil (dal 4 góly z pěti). Poslední branku na 5:4 jsme dostali od tohoto hráče až těsně před koncem zápasu při naší přesilové hře.
Musím říct, že po prvním zápase, který se nám herně moc nepovedl, bychom vůbec nečekali tak dobré další dva zápasy a děkuji všem za to, co na hřišti předvedli. Kluci s Bárou dokázali, že když chtějí, bojují, běhají, pomáhají si a snaží se, tak to jde. Pořadatel po každém zápase vyhlašoval nejlepšího hráče každého týmu a byla jen velká škoda, že nemohli být vyhlášeni (až na první zápas) všichni - tak alespoň takto - "Nejlepšími hráči druhého a třetího zápasu byli: Táďa, Matěj, Míša, Tomáš, Martin, Ondra, Dan, Bára, Honza a Marek". Díky vám všem a díky i tatínkům Davidovi a Petrovi za hlasovou i taktickou oporu při zápasech. Hodně štěstí i dál.
R.