Uplynulý víkend patřil turnaji mladších žáků, kteří již podruhé stanuli v koši nejvyšším. Oranžová družina válečníků však na místo konání neměla jednoduchou trasu, neboť pořadatelství se zhostily Milovice.
Hned první klání dne nabídlo perfektní podívanou, jež byla okořeněna mnoha pěknými souhrami. Nutno podoktnout, že většina těchto souher končila v síti soupeře z Olympu. Na konci duelu tak na světelné tabuli svítilo všeříkající skóre 11:3.
V druhém střetnutí na nás nečekal nikdo jiný než věhlasná Sparta. Sparťanští gladiátoři, vybaveni mimo jiné triem dravých slečen, s naším tempem drželi dlouho krok a remízový výsledek dvě minuty před koncem se zdál jako férovým dělením bodů. Jenže sport není vždy takový, jaký bychom si představovali, a po klasickém „nedáš, dostaneš“ jsme 8 sekund před koncem byli ti smutnější my. Co mě moc mrzelo byly viditelné negativní emoce na konci. Chápu, že tyto emoce ke sportu bezesporu patří, ale je důležité je umět krotit a nevybouchnout hned při první chybě… Každý chybujeme:)
Utkání o celkové třetí místo komplikovala nejdříve indisponovanost hlavního arbitra, tudíž se toto klání muselo odložit o celých 45 minut. Podruhé v řadě jsme v mači o pomyslné třetí místo stáli tváří v tvář Davli. S ambiciózním soupeřem jsme dlouhou dobu vedli závody v přelívání výsledku na svou stranu. Florbalový bůh však tentokrát stál při nás, a na rozdíl od minulého zápasu přidal branku na naši stranu. Tenisový výsledek 7:6 tak znamenal konečné třetí místo.
Jak už jsem psal výše, je potřeba krotit své emoce. Každý si do svého svědomí může sáhnout sám. Naopak předvedená hra místy vykazovala mistrovské parametry a bylo radostí se na předvedené souhry koukat, a především slavit jejich zakončení v síti soupeřů. Jen tak dál!
David