Zatímco se nemalá část republiky chystala na svatomartinskou husu, stateční elévové tuto nabídku odmítli a vydali se na pražské Háje, aby zde odehráli předposlední turnaj před Vánoci.
Do turnaje vystřelilo oranžové komando vskutku nebojácně, chtělo by se říci, že začátek utkání připomínal, atletickou terminologií řečeno, „ulitý start“. Gólové hody v prvním poločase, jež byly odměnou za pečlivý trénink, potěšily oko snad každého diváka. Žel bohu štafetu, a hlavně otěže utkání, převzal v druhé části soupeř a nadějně rozjetý oranžový vlak se rázem „zasekl“.
Těžko soudit, čím byl způsoben hněv olympijských bohů v druhém klání. Tak jako v mytologii, i zde, na parketách, bylo cítit, že bohové z Olympu jsou herně vyspělejší. Průběh utkání připomínající duo kočka-myš vyústil v druhou prohru. Je důležité zmínit, že naše vstřelené branky padly po velmi povedených akcích, které zaslouží pochvalu.
Už před třetím duelem, před kterým nám los předurčil tříhodinovou pauzu, byla cítit touha po vítězství. A nutno říct, že průběh hry tomu odpovídal. Bohužel, pouze v prvních pěti minutách, a tak bylo třeba vyřknout gratulace soupeři i potřetí.
Budu se pravděpodobně opakovat, ale vážně není důvod věšet hlavu, protože, ač se to možná výsledkově nezdá, z mého pohledu v týmu potenciál na zlepšení určitě je. Na závěr považuji za nezbytné říci, že nejeden oranžový lev si odbyl v soutěžním utkání premiérový start a pevně věřím, že zápas od zápasu bude výkon ještě lepší a lepší.
Díky kluci za příjemný sportovně strávený den,
David