V neděli 11.2. 2018 se v pražských Dejvicích odehrála další ligová kola kategorie starších žáků. Vzhledem k nevhodnému termínu a neočekávaným absencím bylo jasné, že nebudeme mít nic zadarmo.
FLOBO PRAHA X SK ALIEN ČERNOŠICE 6:1
První soupeř byl těžko čitelný. Početem hráčů vydal na celky dva, co se kvality týče, bojoval s nedostatky. Opatrný úvod nepřinesl vzrušení, soupeřovy střelecké pokusy likvidoval jistý Vojta Hirsch. Když nás během 2 minut rozhodčí poslali do dvojnásobného oslabení, už tak zdecimovaná sestava musela čelit dalšímu problému. Početní nevýhodu jsme přežili bez úhony. Lepší kontrola míčku přinesla vedoucí branku Jakuba Šejbla. Další úspěchy jsme navzdory četným příležitostem nezaznamenali, poločas skončil výsledkem 1:0. V druhém dějství se podařilo potvrdit převahu na hřišti. Stačilo pár minut, aby se díky trefám Bláhy, Šámalové a Ginzla odskočilo na 4:0. Mnoho vyložených šanci se nepodařilo proměnit, na střeleckou listinu se zapsali ještě Bláha a Ginzel. Konečný stav 6:1 je zaslouženým vítězstvím, které mohlo být mnohem výraznější.
FLOBO PRAHA X FBC TEXAS DDM PRAHA 6 7:2
Druhé vystoupení a hratelný protivník. První minuty daly tušit, že půjde především o nás, naše hlavy a schopnost plnit úkoly vedoucí k vítězství. Ve skutečnosti jsme připustili zbytečné drama. V první části padly 3 branky (Bláha, Kučera , Dvorský). Po pauze nastoupili kluci nejlíp jak mohli a dostávali se do zajímavých situací. Ale ta produktivita. Nějaké branky kluci přece jen dali( 2x Šejbl , Ginzel a Bláha ), nicméně....... gólů mohlo být daleko víc. Konečný stav bereme.
FLOBO PRAHA X SK FLORBAL BENEŠOV 2:4
Naše poslední hra (finále) se nevyvíjela podle představ. Za půl minuty svítilo skóre 0:1. Porada v šatně kladla hráčům na srdce důraz a pohyb, abychom znepříjemnili soupeřům život jejich vlastní nejsilnější zbraní. Slova jsou jedna věc, realita vypadala úplně jinak. Benešov si dělal na hřišti co chtěl, a tak už v čase 2:11 následoval time- out. Připoměly se základy, ze kterých má naše hra vycházet a přibylo důrazné varování, že teď už zkrátka musíme. A vyplatilo se, prakticky okamžitě srovnal Kučera. Bohužel opět nastal minutový výpadek a soupeř znovu vedl. Vyrovnaný souboj vyvrcholil v 5. minutě, kdy skóroval Ginzel. Poločas tedy 2:2. Po krátké poradě bylo jasné, že všichni musí nechat na hřišti poslední zbytky sil. Naneštěstí zůstalo u teorie a Benešov zkraje druhé půle rozhodl celé finále. Stačilo 40 vteřin a sen o postupu se rozplynul. Snaha kluků otočit vývoj utkání byla nakonec marná. Nervozita narůstala, zdánlivě jednoduchá věc typu přihrávky byla nezvladatelným problémem. Ubývající fyzická kapacita nestačila na zvrtat. Je smutné, že celé utkání rozhodl jeden hráč- a to navíc mladší žák! Všechny zásahy nastřílel s obrovským přehledem. Tady je třeba si brát příklad.
Závěr:
Stále stejná písnička. Přístup k tréninku není ideální, utkání je pouze obrazem přípravy. Když si člověk promítne posledních 14 dní a míru absence, zůstává otázkou, jak by vypadala liga, pokud by byla účast a nasazení maximální. Finále je za těchto okolností příslibem do budoucna. Jako pozitivní vnímám zlepšené výkony některých jedinců oproti poslednímu turnaji. Stále přetrvává přesvědčení, že hráči to v sobě mají, jen hlava jim brání v optimálním provedení. Pokud co nejdříve zpracujeme poznatky, můžete hrát klidně o několik košů výš.
Míra