Závěrečný turnaj sezóny se odehrál v pěkném prostředí haly v Dobříši. Opět jsme se sešli v „tradičním“ počtu 8+1. Prvním soupeřem ve skupině byl Olymp. Snažili jsme se hrát jednoduše, ale ne vždy to vycházelo. V polovině první části jsme dali gól, ale soupeř během chvíle vyrovnal. Nadále jsme měli šance, v druhé části zápasu jsme byli lepší, ale góly nepřicházely. Vypadalo to na remízu, ale v předposlední minutě jsme během půlminuty zápas rozhodli. Konečně jsme proměnili šance – poslední gól padl dokonce z přesilovky – a zapsali jsme si první body.
Ve druhém zápase jsme narazili na soupeře z Davle, kterého jsme snad ještě neporazili. Gól jsme dali hned v první minutě a za chvíli přidali další. Tím jsme se trochu uklidnili, a i když měla Davle hráčů do pole více než deset, tak hráč, který byl schopen tvořit hru, byl pouze jeden. A ten na vše sám nestačil. Motal nám sice hlavu okolo branky, ale jeho přihrávky nikdo nevyužil. A pokud ke střelám došlo pochytal je výborně chytající Vojta. V druhé části jsme spustili brankostroj a kluci si zápas užívali. A i když dostali na úplném konci dva góly, které jenom kosmeticky upravili výsledek, tak jim nebylo co vyčítat.
Ve finále nás čekala domácí Dobříš. Nejenom že měli hlučné fanoušky, které jim připravili vpravdě domácí prostředí, ale i jejich výkony v průběhu dne ukazovaly, že se potkáme se silným soupeřem. V sestavě měli asi 4 kluky, kteří byli sehraností o třídu výš. A taky to na hřišti bylo znát. Před zápasem jsme klukům řekli ať si zápas užijí a nestresují se případnými obdrženými góly. Začátek opravdu nebyl nejpovedenější. Rychle to bylo 0:3, před poločasem 0:4. Změnili jsme taktiku a soustředili se víc na útok, protože soupeřova obrana kvalit jejich ofenzívy nedosahovala. A zabralo to! Ještě do přestávky jsme dali dva góly a v první minutě druhé části jsme snížili na 3:4. A kluci najednou pochopili, že to JDE! Záměrně jsme přestali řešit obdržené góly a místo postupné rozehrávky po mantinelech, měli obránci za úkol přenášet hru co nejdříve před bránu. Tím se soupeř musel více soustředit na obranu a méně často se dostával před naší bránu. A fungovalo to! A ze stavu 4:7 jsme na konci zápasu měli 6:7 a v závěrečném tlaku jsme byli několikrát milimetry od vyrovnání. Sice se to nakonec nepovedlo, ale výhru neměla Dobříš rozhodně zadarmo (byť byla – musíme uznat – zasloužená).
Za druhou půli proti Dobříši bych všem chtěl poděkovat. A vlastně za celý turnaj. Těm co stříleli góly, těm co dřeli (a možná nebyli tolik vidět), těm co bránili a z útoku zaskakovali za obránce, a Vojtovi za mraky pochytaných šancí. Nevím, jak to vnímali kluci, ale mám pocit, že je to bavilo.
Petr J.