Je tomu už více než rok, co jsme postupně začali Flobákům zakazovat používání mobilů na společných ligových akcích. Mladší žáci letos dokonce pilotně nechávají svá zařízení v batozích i během ligových turnajů a jsou tak na všech akcích zcela odpojeni z virtuálního světa, aby žili ten reálný. Protože má rozhodnutí jen pozitivní dopady, je už teď jasné, že takto budeme fungovat i nadále.
Pokud se přijdete podívat na turnaj mladších žáků, uvidíte během pauz mezi zápasy naši partu buď s florbalkou nebo svačinou v ruce. Často se jako jediný kompletní tým baví naši dravci společně na hrací ploše mimo hřiště, soutěží v jeslích, crossbar challenge nebo třeba jedou nájezdovku. Hráče v jiných dresech tolik nepotkáte, protože zalezlí ve svých šatnách try hardí brawko nebo scrollují na sítích.
Nikdo si na svůj mobil ani nevzpomene, je to už běžná součást naší týmové identity, se kterou jsme se sžili. Na Nise se nám dokonce stalo, že jsme se za celý den tak bavili, až jsme Flobákům zapomněli povolit zavolání domů a rodiče tak zvedali telefony po desáté večer. Možná už někteří pomalu vyhlašovali pátrání, ale spíš ne. Vždy vědí, že mají oporu v nás trenérech.
Základní funkcí mobilních telefonů je, i přes všechny další upgrady dnešní doby, pořád hlavně spojovat. Spojovat na dálku. Není tak důvodem, abychom byli během společných chvil od sebe naopak odpojeni. Na tom místě jsme, jsme tam spolu a spolu si vytváříme ty zážitky, na které budeme vzpomínat. Za pár let si nevzpomeneme na to, kolik jsme měli pohárků ve hře nebo jaká stupidní videa jsme viděli na sítích. Je důležité zdůraznit, že nejsme proti sociálním sítím ani mobilním hrám. Máme je, používáme, hrajeme. Chceme ale dětem ukázat, že jsou situace, kdy je lepší je odložit a užít si ty opravdové okamžiky na max.
Věříme, že i díky tomu jsme tohle všechno prožili ještě víc, máme pohodovější partu dětí, které se spolu dokážou skvěle bavit a znají se dobře i přes to, že je dělí na trénincích 13 kilometrů. A i když nepochybně díky tomu o dost víc zlobí, vymýšlejí “kraviny“ a přidávají nám tím práci, je to něco, co jsme úplně v pohodě schopni akceptovat. Málo kdo si uvědomuje, že práce trenérů nekončí závěrečným hvizdem píšťalky na turnajích nebo trénincích. Ten přesah je obrovský a může být ještě větší. Je takový, jaký si ho uděláme, s maximálním ohledem na to nejlepší pro naše Flobáky.
Děkujeme rodičům, že sdílí našeho hodnoty a jsou v tom s námi :)
Tom
