Čtvrť věnovaná jedné z největších ikon humoristické scény v sobotu paradoxně moc důvodů k radosti nepřipravila. Pan Chaplin by se pravděpodobně při shlédnutí dramatických pokusů jen tajemně usmál. Brát sestup sportovně a s nadhledem je nakonec jediné správné řešení. Od boje o bronz nás přitom dělily přesně dvě vteřiny.
V ranním střetu s Vinohrady jsme se snažili vyvarovat poslednímu scénáři ze vzájemného měření sil. Tenkrát jsme totiž připomínali nebohá kuřátka uvězněná ve voliéře dravců. Nic podobného nenastalo. Peří lítalo vzduchem a z honosných pánů oblohy zbyly po první polovině zmoklé slepice. Chuť navařit z drůbeže hustý vývar a nekontrolované ofenzivní tendence se promítly do vyrovnávající branky v čase 9:58. Hořký krůtí nářez.
Syrové maso je zdá se základem jídelníčku týmu Unhoště. Dobře stavění chasníci se do nás pustili s vervou. Práce jim šla, nutno podotknout, pěkně od ruky. My však, věrni zásadě, že nejdůlžitější je divák, nepolevovali jsme ve snaze nabídnout rychlý-útočný florbal. Jakkoliv by se tento přístup mohl zdát pošetilý, za vysokou porážkou je ukrytý kus poctivé práce. Čas od času je potřeba, aby si človek uvědomil, že maximum není definitivní...
Nejlepší hrací čas byl vzhledem k okolnostem vyhrazen zápasu o přežití, tedy našemu utkání s Kladnem. Soupeř ze Středočeského kraje držel sice otěže hry pevněji, ale rozdílovým faktorem byla nakonec zase bojovnost. Individuální technická vyspělost je se soupeři srovnatelná, ale odehrát celý turnaj s pěti (skoro)muži do pole, je prakticky nemožné. Vážím si toho, že se kluci pořád pravidelně střídají na pozici brankáře. Těší mě, když zjistím, že rozhovor v roli kapitána poskytlo celé družstvo, protože my je víc než já. A chtěl bych se dál bavit putováním, protože cesta může být cíl.
Díky
VAŠEK