V opět další krásné nové mimopražské hale (škoda, že jsme z Prahy :-/) nás čekal, dá se říci, tradiční soupeř – pořádající Draci Říčany. Kluci dodrželi těch pár věcí, které jsme si před zápasem řekli a výsledkem bylo vítězství (konečně) nad tímto silným soupeřem. Poločas skončil 3:1 pro nás, ale hned po začátku druhého jsme dostali kontaktní gól. Další nepadl, ubránili jsme i jejich závěrečný nápor a myslím, že k úspěchu pomohlo i to, že jsme kluky (a Báru) přesvědčili o tom, že je potřeba, aby se z gólu(ů) radovalo celé mužstvo přímo na palubovce ! Výsledek 3:2 je cennější i proto, že zápas nebyl v žádné chvíli jasný nebo rozhodnutý a byla potřeba hrát stále naplno.
V dalším zápase nás čekalo družstvo Davle. U nich bývá důležité v jaké sestavě dorazí. Říčanům podlehli vysokým rozdílem, takže to vypadalo, že i náš zápas by mohl být minimálně vyrovnaný. Bohužel nezachycený začátek a stav 0:3 asi v páté minutě nevěštil nic dobrého. Když se k tomu přidala frustrace ze čtvrtého gólu, který padl po hlavičce soupeře, tak bylo tak zvaně „po zápase“. Hráč sice asi balónu opravdu uhýbal (a stejně vlastně neuhnul), ale pohybem hlavy dostal míček do prázdné brány. Řešilo se to s rozhodčími, asi i rozbor na videu by trval několik minut, nicméně gól platil a zápas byl chtě-nechtě rozhodnutý. Poločas Davle dotáhla do stavu 6:0 a bylo těžké najít motivaci. Na obranu našich hráčů je nutno říct, že zápas rozhodl jediný hráč se statistikou 7+2 (první čtyři góly, včetně hlavičky, dal sám). Na hřišti nebyl nijak výrazný, ale stál vždy na správném místě, což podtrhl i ve finále (kam se nakonec Davle i pomocí výhry 11:2 nad námi dostala). Vcelku jednoznačný finálový zápas, kdy Orca vedla v půlce druhého poločasu 5:2, obrátil téměř sám do stavu 6:7. Půl minuty před koncem nedal jasnou šanci a z protiútoku dostala Davle vyrovnávací gól. Následně prohrála na nájezdy, ale statistika hráče č.16 byla ten den asi unikátní…
A místo trochu očekávaného boje o přední příčky se z posledního zápasu stal boj o udržení. Soupeř nás převyšoval výškou i třemi výraznějšími individualitami. První poločas byl vyrovnaný a nebýt gólu na 0:2 čtyři vteřiny před koncem, tak to mohlo být veselejší. Šance na góly jsme měli, hráli jsme docela dobře a při počtu hráčů (8+1) s tím asi opravdu nešlo víc udělat… Celkový výsledek 1:3 není ostudou, ale bohužel znamená sestup do nižšího koše.
I když jsem klukům vyčítal při zápasech chyby, tak bych jim celkově chtěl poděkovat. Je těžké odehrát tři zápasy v 8 hráčích v poli.
díky za důvěru
petr j.